Veřejnosti se oficiálně otevřel český národní pavilon na Světové výstavě EXPO 2025 v Ósace. Dům, který navrhlo mezinárodní studio Apropos Architects, přesahuje meze výstavního prostoru. Je to architektonický zážitek, socha, spirála, cesta i manifest. Česká expozice letos propojuje dřevo, sklo a světlo do celistvé instalace, která pohltí vaše tělo i mysl.
Spirálou vzhůru
Do Ósaky se všeobecná světová výstava EXPO 2025 vrací přesně po 55 letech. Studio Apropos Architects se tak rozhodli transparentním domem se skleněnou spirálou citlivě odkázat na předchůdce pavilonu v Japonsku z roku 1970. Koncept vinoucí se spirály symbolizuje nejen pohyb vpřed, ale i plynutí času a rozvoj. Jeho návštěvníci se mohou projít po 260 metrů dlouhé cestě, která se točí kolem objektu a postupně stoupá vzhůru přes čtyři patra až na vyhlídkovou střechu.
Dům jako šperk
Dům umístěný na významné křižovatce pobřežní promenády a hlavního bulváru, je sám o sobě architektonickým exponátem. Návštěvníky na první pohled upoutá svou siluetou, která jakoby odporovala zemské gravitaci. Díky transparentní skleněné fasádě z českého uměleckého skla navíc vytváří stále se měnící atmosféru a jedinečný vizuální zážitek.
Cesta pavilonem
Na multimediální instalaci uvnitř galerijní cesty se podíleli renomovaní čeští vizuální umělci. Expozice se rozvíjí jako součást architektury. Návštěvníci ji pohybem po pavilonu objevují postupně po kouskách. Prvním silným momentem je monumentální křišťálové sousoší „Stromy rostou do nebe“ od Ronyho Plesla. Hlavním vizuálním prvekm je plynoucí kresba Jakuba Matušky aka Maskera, která spirálovitě obíhá celý pavilon v délce přes 200 metrů. Atmosféru dokresluje světelně-zvuková instalace od Lunchmeat Studia, která pavilon propojuje do jednotného živoucího organismu. Cesta dále zahrnuje také bronzovou sochu Akt na skále od Alfonse Muchy a fascinující skleněnou instalaci Herbarium firmy Lasvit. Vystavuje se také v architektonicky zajímavých nikách uvnitř tubusu.
Vrchol výpravy
Na samotném vrcholu spočívá prostorná vyhlídková terasa s výhledem na přilehlé moře. Střešní „korunka“ ukrývá VIP salonek s úchvatným výhledem přímo dolů do interiéru pavilonu skrz skleněný světlík. Poslední kapitolu expozice a pomyslné cesty návštěvníka tvoří schodiště z vyhlídky zpět dolů na zem. Je zasazeno do dutiny zdvojených stěn válce, které vedou do přízemí s restaurací. Zde si návštěvníci mohou pochutnat na české gastronomii. Vedle návštěvnického schodiště z vyhlídky do přízemí se vine vnitřním tubusem druhé schodiště. To slouží auditoriu. Důmyslná kompozice obou schodišť zajišťuje jasné oddělení provozů výstavy a multifunkčního sálu. Kromě toho je v pavilonu instalován také výtah zajišťující bezbariérový přístup.
Srdce objektu
Centrálním prvkem pavilonu je tubus multifunkčního sálu. Tento prostor se tyčí do výšky 12 metrů nad terén a bude sloužit pro kulturní vystoupení, přednášky a další program. Sál je koncipován jako black box, který díky propojení s galerií umožňuje variabilní využití. Rampa se sedadly v auditoriu kopíruje obvod návštěvnické cesty, přičemž hlediště a galerie jsou na několika místech propojeny. Díky tomu lze tyto prostory variabilně oddělit nebo plynule spojit podle aktuálních potřeb.
Dřevěné tělo
Prostor před pavilonem je řešen jako dřevěná paluba s boxy, kde si mohou návštěvníci i kolemjdoucí příjemně posedět a rozjímat. Samotnou nosnou konstrukci tvoří křížem laminované CLT panely z českého smrku. Dřevo není skryté. Je vidět, cítit a dýchá. Vrstvení panelů formuje nejen jádro pavilonu, ale také jeho vnější spirálu. Výsledná hmota je jemná, a přitom robustní. Ve spodních patrech segmenty tvoří pravidelný kruh, který se ve vyšších partiích transformuje do elipsy. Architektura se tak doslova otáčí a pulzuje.
