Vila M z roku 1938 nese v duchu funkcionalismu kovové konstrukce, luxferové stěny a výhledy do krajiny. Její rekonstrukce ukázala, že historickou architekturu lze propojit se současnými požadavky na komfortní bydlení. Studia KST architekti a Tunicate vdechla opuštěnému objektu nový život a stavěla přitom na rovnováze mezi soukromím, světlem a ušlechtilými materiály.
Příběh vily z let 1937–1938, za jejíž původní podobou stála architektonická dvojice Arnošt Mühlstein a Victor Fürth, byl plný zvratů. Objekt se dochoval téměř v původním stavu až do roku 1994, kdy prošel dílčí rekonstrukcí. Po roce 2000 pak byl dům vážně poškozen požárem a chátral. Péče se mu dostalo až nedávno. Vnější architektonickou podobu rekonstrukce navrhl architekt Vít Košťál z KST architekti. Úkolu vdechnout nový smysl vnitřním prostorám se ujalo studio Tunicate pod vedením Jana Roučky a Dany Szabó.
„Dům jsme nevnímali jako historický artefakt, ale jako živou strukturu, schopnou přijmout současný způsob bydlení bez ztráty své identity.“
Uzavřít ulici, otevřít výhledu
Dům se vůči ulici chová spíše uzavřeně. Drobná okna vstupní fasády vytvářejí pocit ochrany před ruchem okolí. O to silnější je pak moment vstupu. Po průchodu zádveřím se otevírá vstupní hala, vizuálně propojená s obytným prostorem, a přivádí pohled k širokému panoramatu Prahy rámovanému nově vytvořeným pásovým oknem jídelny a obývacího pokoje. „Princip uzavření do ulice a otevření do zahrady jsme chtěli vědomě akcentovat. Zároveň jsme hledali rovnováhu mezi otevřením haly pro výhledy a možností jejího oddělení tak, aby bylo možné chránit obytný prostor před nežádoucími pohledy,“ popisují architekti. Řešení nalezli v podobě posuvné stěny ze subtilních dřevěných latí.
Dispoziční koncept navazuje na logiku původního domu. Přízemí architekti koncipovali jako otevřený společenský prostor, horní podlaží tvoří intimní obytnou vrstvu a suterén kombinuje technické i obytné funkce. „Naším cílem bylo propojování místností do větších funkčních celků a hledání prostorových vazeb tak, aby výsledná kompozice působila přirozeně,“ doplňují.
Vycházet z limitů
Rekonstrukce zároveň pracovala s řadou daností, které nebylo možné měnit. Například s různými výškovými úrovněmi nebo členitostí konstrukcí. Architekti však tyto překážky využili a proměnili je ve výchozí princip návrhu. Příkladem může být tvarové i materiálové sjednocení původního členitého schodiště s nově doplněnými zásahy. „Nové prvky jsme navrhli tak, aby přirozeně vycházely z charakteru stávající struktury a nenarušovaly kontinuitu prostoru,“ uvedli architekti.
„Interiér pracuje se zdrženlivou materiálovou paletou, která podporuje klid a soudržnost celku.“
Také materiálová paleta vychází z původní stavby. Betonové prvky a stěrky podtrhují strohost prostoru. Dubové podlahy v obytných patrech přinášejí potřebnou míru zklidnění. Výrazným motivem interiéru jsou i krby. Jeden architekti umístili do přízemí a druhý se nachází v nejvyšším podlaží objektu. Oba obepíná obklad z patinované mědi, který vyrobilo studio Duro design. Ten jim propůjčuje solitérní, téměř sochařský charakter. Oba krby pak doplňují subtilní kovové konstrukce reagující na tvar prostoru.
Vila M tak po letech chátrání získala zpět svou původní sílu, aniž by se musela vracet v čase. Rekonstrukce zachovává charakter funkcionalistického domu, současně ale pracuje s novými prostorovými vazbami, materiály a potřebami jeho obyvatel.
Vila M
Autor: Tunicate (Jan Roučka, Dana Szabó), KST architekti (Vít Košťál)
Spoluautor: Martina Homolková (fáze studie)
Lokalita: Česká republika
Rok projektu: 2018
Rok dokončení: 2025
Užitná plocha: 655 m²
Fotografie: BoysPlayNice
