Architekt Vít Šimek vystudoval pražskou UMRPUM a před patnácti lety společně se spolužákem Štěpánem Řehořem založil ateliér H3T. Jednou z kapitol v knize jsme zasvětili právě tomuto ateliéru. Nese název Svět podle H3T. Navrhovali, realizovali a používali desítky saun ve veřejném prostoru, některé i mobilní. Vít Šimek nyní se svou ženou provozuje Lázně na lodi: finskou saunu s výjimečnými výhledem na pražské náplavce.
Ateliér H3T, který patří k propagátorům české saunovací architektury, ve veřejném prostoru už neexistuje. Co vám z dob společného stavění různých mobilních saun a budek zbylo?
Ateliér H3T byl poměrně dlouhou dobu dost neformální platforma pro tvorbu v kontextu tehdejšího architektonického prostředí. Postupně se naše cesty se Štěpánem začaly zcela přirozeně rozcházet a nemělo smysl pokračovat ve společné práci. Ateliér ale formálně existuje dál. (Vít Šimek nyní vede atelier HRA, kde již vznikly např. sauny Lom a Kouty – pozn. red.) Dlouhá léta byla spolupráce většinou zábavná, poučná a do jisté míry definovala moje další směřování v profesním životě. Pokud se ptáš, co zbylo, tak hlavně spousta zážitků a vzpomínek, kamarádů, známých, klientů… Byl to perfektní kus života.
Co třeba vaše zavěšená sauna pod mostem?
Celý ten proces jsme vnímali jako výzvu, kterou nás bavilo realizovat, protože jsme vlastně neměli nic jiného na práci. Když jsme udělali něco, co plave nebo jezdí, tak jsme chtěli zkusit taky něco, co visí… Měli jsme spoustu času na vymýšlení a inspirovala nás místa, která jsme viděli na cyklovýletech.
Tak jsme třeba navrhli saunu zavěšenou na zdymadle v Obříství, která se pak musela přesunout na most na Ohři, nebo pojízdnou saunu za kolo – tu jsme navrhovali pro Bajkazyl tady na náplavce. Udělali jsme také saunu za auto pro jihlavský festival dokumentárního filmu a pak nějakou jinou taky za auto pro člověka z Bruselu… Vlastně ani nejde mluvit o tom, že to byly zakázky. Když přepočtu náš honorář na hodinu… Tak to raději ani nechtěj vědět. Nicméně tenkrát to nebylo to, o co šlo v první řadě.
Naplňuje to ten elementární princip, že sauna je halda dřeva a v ní kamna a často recyklované materiály bez výkresové dokumentace. Váš rukopis byl velmi punkový.
Na začátku v tom punku rozhodně nebyl cíl. Bylo to z toho důvodu, že jsme neměli prachy, chodili jsme do školy… Pamatuju si, jak jsme někde na ulici vzali opřené OSB desky a z nich pak částečně udělali zavěšenou saunu v Obříství. Některé naše sauny byly instalovány bez povolení úřadů, ale nebylo to proto, že bychom chtěli dělat někomu problémy, ale tenkrát jsme to jen nechtěli řešit. Odpovědnost jsme však téměř vždy měli a myslím, že až na jednu nebo dvě akce jsme saunu pak zase rozdělali nebo odvezli.
Dnes sedíme na lodi Avoid, kde provozuješ Lázně na lodi. Fungujete už desátý rok, takže to úplný punk nemůže být.
Vždycky po sezóně saunu rozložíme na desky a odvezeme. Provozujeme ji s mojí partnerkou. Před lety to začalo dost neformálně. Ivo Slavík nás nechal na palubě postavit krabici s fasádou a střechou ze starých reklamních bannerů. Časem už jsme tady museli mít všechna povolení a projít kontrolami atd. Teď už máme ale perfektní provoz, který je na vysoké úrovni a lidi ho mají celkem rádi.
Jak jste se dostali se saunou sem – do centra města na náplavku?
Asi první saunu v centru Prahy jsme udělali na piazzettě Národního divadla na Národce. To tenkrát iniciovala Mař Straková, a to byla velká paráda! Saunovalo se přímo tam, myslím, že to je asi dva nebo tři roky zpátky. A protože to bylo vždy jenom na měsíc, tak mě napadlo, že by nebylo špatný tu saunu využít pak ještě někde jinde. No a další sauna pak bylo krásný torzo parníku Hradčany, které tenkrát Ivo Slavík zakotvil na náplavce, kam nikdo v té době nechodil – to bylo ideální. On souhlasil, a tak začala tahle „kauza“ Lázně na lodi. Lázně byli dokonce vybrány do knihy 100 nejkrásnějších míst v Praze. Publicitu jsme měli zajištěnou, protože neznámý vandal hned první sezónu celou loď v noci odvázal. Loď připlula až k Palackého mostu a zastavila se o jeho pilíř. V dnešní době naprosto nemyslitelné.
Potřebujete pro saunu na lodi nějaká povolení?
Samozřejmě. Posledních pár let se to tady poměrně hodně řeší, náplavka má velkou pozornost veřejnosti, jsou tu Kobky od architekta Petra Jandy, farmářské trhy, komerční akce, peníze… Třeba během našeho prvního roku tady vylezli ze sauny nějaký nahatý frajeři (směje se), skákali z paluby do vody a vyváděli. A pán naproti v činžáku měl doma ubytované nějaké hosty, kterým se to asi moc nelíbilo. Začalo se telefonovat… Tenkrát mi to přišlo celkem legrační, ale dnes se samozřejmě už snažíme dělat všechno pro to, aby provoz byl minimálně konfliktní.
V rozhovoru se dále dozvíte, kam Vít Šimek cestuje za saunovými zážitky, jestli preferuje kamna, nebo elektřinu nebo třeba to, jak nahlíží na saunové rituály.
A otázka na závěr…
O čem je pro tebe sauna?
Pro mě je sauna i o tom, že tam člověk může mít vnitřní duchovní zážitek, zklidnění, které přímo a intenzivně souvisí s fyzičnem. Je to prostor pro odpočinek a relaxaci, a taky jedno z mála míst, kde ti nezazvoní v kapse telefon.
Kniha Sauna: průvodce světem horkých interiérů
Kniha mapuje současné české a slovenské saunování z mnoha úhlů pohledu: od samotného designu potíren, výběru vhodného dřeva přes fyziologické působení na lidské tělo až po vliv aromaterapie během saunování. Mimo rozhovoru s Lukášem Vondráčkem v knize najdete dalších bezmála dvacet rozhovorů. Na fenomén saunování jsme se ptali architektů, designérů, aromaterapeutů nebo lékařů. Dále se můžete těšit na čtyři desítky zajímavých saun. Kniha volně navazuje na publikaci TINY HOUSE: průvodce krajinou minimalistického bydlení.
Koupit knihu v předprodeji za 800 Kč
Podívat se na knihu TINY HOUSE
