Pod hřebenem Bílých Karpat vyrostlo sídlo a showroom značky Janošík. Nový dům se dívá ven a zároveň zve dovnitř. Je to stavba vyprávějící příběh o dobrých oknech a dveřích. O spojení architektury, člověka a krajiny. A o propouštění síly přírody do jejich i vašeho nitra.
Za architektonickým návrhem stojí Jakub Janošík, který v rodinné firmě formuje její designově-výtvarnou tvář: „Chtěli jsme si vytvořit příjemný prostor pro práci. Taky místo, kde ukážeme naše výrobky. Okna, dveře, posuvné stěny. Kde je bude možné nejen vidět, ale i zažít. Asi právě okolní příroda a kopce ovlivnily naše vnímání architektury v blízkém vztahu s přírodou. To si tady každý den připomínáme,“ říká architekt.
Z haly do krajiny
Nové sídlo se zrodilo z družstevní haly z roku 1950. Ta původně sloužila jako sklad obilí. Nyní se místo díky rekonstrukci symbolicky i fyzicky otevřelo. Z bariéry vznikla symbióza mezi domem, loukou i výhledy do daleké krajiny. Aby vyzněla ta nejsilnější podstata oken, říká se stavbě Spoj.
„Průmyslové haly často působí jako jizvy v krajině. Tady se snad ukazuje, že i stavby této velikosti a účelu lze tvořit nebo rekonstruovat, aby na krajinu navazovaly a nerušily její sílu a klid.“
Okna v hlavní roli
Dům je protkán rozmanitým řešením oken i dveří. Různé formáty, materiály i technologie ukazují, že „dobré okno“ znamená pro architekturu mnohem víc než otvor ve zdi. Návštěvníci tu mohou zažít posuvná okna vznášející se na magnetickém poli, pivotové dveře, či sedací okno, které se odsune a promění v přímý vstup do zahrady. Každé má svůj charakter. Každý rám má jiný příběh.
Splynutí
Hmota domu se přelévá mezi dvěma objemy: původní halou s tradičním tvaroslovím a novou betonovou přístavbou. Ta přivádí louku k domu, čímž otevírá dům do krajiny. Vchází se do ní přímo z kanceláří v patře ve výšce 5 metrů. Původně byl objekt cestou i plotem oddělen od louky a stěnami uzavřen do sebe.
Ze tří stran působí stavba téměř monumentálně. Směrem do krajiny se však ztišuje. Tomu přispívá také černý modřínový obklad s kresbou dřeva, sedlová střecha a velká okna. Na čelních štítech se nachází vždy jedno okno. Největší o rozměru 9 × 3, 2 metru na hlavní fasádě. To naznačuje, co se v domě odehrává, a slouží jako poznávací znak pro příchozí. Na opačné straně se naopak objevuje okno nejmenší, pitoreskní.
Světlo a ticho
V interiéru se rozlévá klid. Žádné zbytečné efekty, jen čisté materiály jako bělený smrk, dub, šedý beton a len. Architekt tím navázal na výraz tradiční valašské stavby. Nábytek je autorský. Stoly, police i kuchyň byly vyrobeny ve vlastní dílně. A kovové doplňky i sedací soupravy nedaleko. Typové produkty jsou spíše výjimkou. Přesto tu nejdete pár židlí značky Ton, Audo nebo LD Seating.
Prostor architekt otevřel napříč domem. Středem vede chodba, po stranách jsou kanceláře, zasedačky a dílenské kouty situované tak, aby poskytovaly prostor pro nerušenou práci. Střed domu pak slouží jako jakési společné náměstí. To se na konci skrze posuvnou skleněnou stěnu propojuje se zahradou a loukou. Interiér je skoro bez dekorací, naplňují ho především všudypřítomné výhledy do krajiny.
„Dům je otevřen. Náruč natažena. Louka vešla do domu, stromy na hřebeni také. Vycházíme ven.“
Za přírodou, za kulturou
V místech, kam příroda nedosáhla, dosáhli tři výrazní čeští umělci. První z nich, Maxim Velčovský, pro sídlo navrhl monumentální dřevěné schodiště „Kopce“ tvarované podle siluet Bílých Karpat. Jak sám popisuje: „Hmota ve tvaru kopců představuje spojení síly přírody a dovednosti lidské ruky, navazuje na kulturní dědictví, tradice řemeslné výroby a práce se dřevem. Tvar schodiště slouží zároveň jako jakýsi amfiteátr, kde se lze potkávat nebo pozorovat krajinu skrze obrovské okno, protože pohled odněkud někam je zásadním tématem tohoto místa.“
Lukáš Musil (Musa) dovnitř vnesl cyklus patnácti obrazů „Krajinou“, které doslova prosakují plátnem jako dech krajiny. A studio DECHEM navrhlo svítidla Holt – skleněné koule s nepravidelnou strukturou, které v prostoru rozsvěcují jemnou energii.
Environmentální
Zateplením, výměnou oken a promyšleným využitím slunce se podařilo snížit energetickou náročnost stavby, aniž by se ztratila její původní autenticita. Dům se v zimě přirozeně prohřívá jižním světlem, v létě ho chrání přesahy střech a balkony, takže nepotřebuje klimatizaci (jen podlahové chlazení). Solární panely jsou přitom zapuštěné do střechy, splývají s černou hmotou domu a neruší klid valašského horizontu.
Zahrada kolem domu pak přirozeně navazuje na okolní krajinu. Místo exotiky tu rostou duby, břízy, jedle, lípy i ovocné stromy. Natrháte si tu jabloně, trnky a třešně. Na betonové nástavbě se rozrůstají nízké borovice, lesní jahody i šípkové růže. Prostě nenápadně z přírody do architektury a zase zpět.
Sídlo a showroom Janošík
Autor návrhu: Jakub Janošík
Lokalita: Valašské Příkazy 81
Podlahová plocha: 2 100 m²
Rok realizace: 2025
Fotografie: Filip Beránek
