V Šestajovicích vznikla vila, kterou definuje světlo

Mezi vzrostlými stromy v klidné zahradě stojí vila, kde hlavní roli nehraje forma, ale světlo, proporce a klid. Architektura rodinného domu od architekta Jana Mackoviče je nevtíravá. Jen tiše vyhlíží zpoza dřevěného plotu a přirozeně splývá s okolím.

„Zadání investorů bylo od počátku jasné. Dům měl mít charakter vily, přestože rozpočet odpovídal spíše standardnímu rodinnému bydlení,“ vypráví architekt. Pro klienty byl zásadní minimalistický výraz, velké prosklené plochy, světlo a velkorysé proporce. Namísto kompromisů tak vznikl návrh založený na redukci a pečlivém rozhodování, kde ustoupit a kde naopak akcentovat kvalitu.

S respektem k místu

Rodinný dům stojí na rozhraní vilové zástavby Klánovic a Šestajovic. Rovinatá parcela s atmosférou zahradní čtvrti dala vzniknout architektuře, která se nesnaží prostoru dominovat. Spíše nenápadně doplňuje své okolí. „Do hmotového i dispozičního řešení stavby se propsalo uspořádání pozemku,“ říká architekt Jan Mackovič. Jednopodlažní hmota přirozeně člení zahradu i samotný provoz domu.

Směrem k ulici se otevírá společenská část s obytným prostorem, který se v letních měsících plynule propojuje se zahradou. Naopak zadní část parcely poskytuje klidné zázemí ložnicím a každodennímu rodinnému životu. „Celek jsme dotvořili pomocí plotových konstrukcí na severní a jižní hraně pozemku. Nefungují jako bariéra, ale spíše vytvářejí jemný rám domu a zahrady,“ popisuje architekt.

Rodinný dům v Šestajovicích není solitérem, který by na sebe upozorňoval formou.

Světlo jako stavební materiál

Výrazným prvkem domu je zalamovaná jižní fasáda. Toto pravidelné členění umožňuje dennímu světlu pronikat hluboko do interiéru v průběhu celého dne. Světlo zde tak není pouhým doplňkem, ale plnohodnotným stavebním prvkem, který formuje atmosféru prostoru. „Mimo jiné práce se světlem zvýrazňuje proporce domu a vytváří přímý vztah mezi interiérem a zahradou,“ doplňuje architekt. Velkoformátová okna zároveň stírají hranici mezi interiérem a exteriérem.

Horizontální linii domu narušuje jediný vertikální prvek, a to pracovna umístěná nad hlavní hmotou. Tento pavilon nabízí prostor pro soustředění i odstup od každodenního provozu a zároveň dodává domu zapamatovatelný prvek. „Jde o prvek, který není na první pohled dominantní, ale výrazně ovlivňuje celkový výraz stavby,“ dodává architekt.

Jemné materiály

Interiér pracuje s omezenou paletou materiálů: betonem, sklem a jasanovým dřevem. Jak říká sám architekt: „Materiálová střídmost umožnila vyniknout prostoru samotnému a podporuje pocit klidu a kontinuity.“ Celková čistota detailů je pak výsledkem úzké spolupráce architekta, stavební firmy Rembrandt Homebuilders a jednotlivých řemeslníků. Právě ti dali dohromady dům, který nestaví na efektu, ale na principech. A právě proto má potenciál nestárnout.

Jedná se o sebevědomou, ale klidnou architekturu, která respektuje své okolí a vytváří kvalitní prostředí pro každodenní život.

Vila v Šestajovicích