Prahu můžeme číst přes její mosty. Každé přemostění je věta v dlouhém příběhu města podél Vltavy.
Právě do této „věty“ vložil v posledních letech svůj charakteristický tón architekt Petr Tej, jehož prezentaci Pražská propojení jsme měli možnost vidět v rámci festivalu Rohan Design District.
Jeho stavby nepůsobí okázale, spíš jako přesně nasazené taktické spojky: napojí, zkrátí, zcivilní. Petr Tej se sám rád přiznává k vidění mostu jako „sochy“, kde krása není bonusem, ale podmínkou – vedle firmitas a utilitas čte důsledně i venustas. „Pro mě je most především sochou,“ říká a dodává, že pevnost a funkce jsou nutné, nikoli postačující. I tahle formulace napovídá, proč jeho práce osciluje mezi akademickým prostředím, výzkumem materiálů a intuitivní formou, která se nakonec stává součástí městské paměti.
Bílá linka přes řeku
Na Štvanické lávce (přezdívané HolKa) se Tejův rukopis překreslil do měřítka, které v Praze bolí i těší: v centru, v ose každodenního pohybu. Otevřena byla 28. července 2023 a stala se „dvacátým přemostěním Vltavy v Praze“; minimalistické křivce „bílé linky“ bez pylonů a lan rozumí jak cyklisté, tak chodci, pro které je plynulost dráhy a bezbariérovost důležitější než obraz techniky. Tej lávku navrhl společně s Markem Blankem a Janem Mourkem; do celku vstoupila také sochařská gesta Jana Hendrycha a Aleše Hvízdala. Lávka si rychle našla masivní provoz i veřejnou oblibu – není to jen zkratka mezi Holešovicemi a Karlínem.
Rekonstrukce místo vymazání
Druhým pólem Petrovy práce – a důležitou linií „pražských propojení“ – je „rekonstrukce a kultivace stávajících konstrukcí“. Nejvýraznější je návrat k odkazu Pavla Janáka v projektu Libeňského soumostí. Tej s Tomášem Cochem a Oto Melterem koncipují obnovu jako „poctu originálu“: historické oblouky zůstávají a dostávají novou vrstvu využití, zatímco předpolí a nové části doplňují „v Janákově duchu“. Návrh pracuje s programem v útrobách mostu (kavárny, služby), s aktivací parteru a s proměnou prostoru pod někdejším korytem ve veřejnou piazzettu. Letos 2025 začala první etapa stavebních prací (mimo samotný hlavní obloukový most přes Vltavu).
Spor o Výtoň: hledání třetí cesty
Právě v Praze se poslední roky vyhrotil i spor o železniční most u Výtoně. Petr Tej v něm patří mezi autory studie, která navrhuje zachování historické nýtované konstrukce a přidání třetí koleje na samostatné, štíhlé platformě při jižní straně. Studie, připravená mezinárodním týmem a podpořená nadačním fondem, ukazuje technicky proveditelné řešení v realistickém čase a s etapizací, která minimálně omezuje provoz. Bez ohledu na politická rozhodnutí má tahle práce trvalou hodnotu: nastavuje parametry racionální debaty, v níž se památková hodnota nemusí střetávat s dopravní funkcí.
Poslechněte si podcast o pražských propojeních podle Petra Teje.
Tento článek a mnoho dalších si přečtete ve třetím čísle tištěného časopisu Archizoom. Najdete ho na našem e-shopu.
Petr Tej
Architekt a mostní inženýr, spoluzakladatel ateliéru Bridge Structures (s Janem Mourkem a Oto Melterem); vedoucí oddělení mostních konstrukcí na Kloknerově ústavu ČVUT. Vystudoval FA ČVUT u Aleny Šrámkové, dále pak Školu architektury AVU (u Emila Přikryla) a obor mostních konstrukcí na FSv ČVUT. Zaměřuje se na návrh mostů a lávek s využitím UHPC. Mezi významné realizace patří Štvanická lávka v Praze (s Markem Blankem a Janem Mourkem) a Vrapická lávka u Kladna (s Ondřejem Císlerem). Za Štvanickou lávku získal v roce 2024 Grand Prix Architektů – Národní cenu za architekturu.
