Rekonstrukce domu v žatecké Obloukové ulici nebyla pro ateliér ORA běžnou zakázkou. Architekti Jan a Barbora Hora se tentokrát stali svými vlastními klienty. Citlivě proměnili chátrající dům v polyfunkční objekt s apartmány, zázemím pro vlastní rekreaci i řemeslným výčepem, který odkazuje na pivovarnickou tradici Žatce.
Dům, který se vrátil k rodině
Rodina se do Žatce přistěhovala už ve dvacátých letech. Od té doby v domě žily následující generace až do revoluce, kdy dům postupně osiřel. Pozdější nekvalifikované pokusy o rekonstrukci skončily nezdarem a spíše mu uškodily. „K nám se dům dostal jako překvapivý dar. Byl ve stavu ruiny, střecha byla děravá, některé stropy se propadaly a v krovu chyběly celé prvky. Dřevomorka zde řádila jako černá ruka,“ vzpomínají architekti. Pro dům se však nadchli hned od začátku.
„Byli jsme bez prostředků i bez jasné představy, co dál. Ale kdo jiný, než architekti by si měli umět poradit se starou barabiznou? Ergo architekti, kteří už tehdy měli na pažbě pár zářezů památkové obnovy,“ vypráví. Rekonstrukce nakonec trvala dlouhých 8 let. Podepsal se na tom nedostatek prostředků, chatrná úroveň klasického stavebního řemesla a covid-19, kdy se se stavbou zastavil i celý svět.
„V mezičase se nám postupně narodily dvě děti. Ty s pomalou stavbou vyrůstaly. V první chvíli tu ruinu nesnášely. Byla tam tma, zima a špína. Když se však začalo topit a prostory se postupně klubaly do krásy, začaly si dům osvojovat,“ doplňují architekti.
Kvalitně i ekonomicky
Hlavní otázkou bylo, jak dům opravit ekonomicky a zároveň s respektem k jeho památkovým hodnotám. Jak architekti říkají: „V průběhu rekonstrukce jsme udělali řadu chybných rozhodnutí. Na domě jsme složili druhou maturitu. Abychom dokázali dělníkům vysvětlit, jak mají provádět ručně provedené vápenné omítky, museli jsme si to sami vyzkoušet, abychom byli pevní ve svých rozhodnutích.“
Na stavbě se vystřídala řada firem a řemeslníků. Někteří nárokům architektů nevyhověli. Jiní se postupně naučili, že omítka nemusí být dokonale rovná, zdi nemusí být svislé a že původní stavební postupy zkrátka vzdorují dnešní představě o dokonalosti. „Postupně jsme našli společnou řeč. Průběh rekonstrukce jsme také konzultovali s garantkami památkové péče. Debata byla vzájemně obohacující a konstruktivní.“
Zachránit co nejvíc
Celý dům bylo potřeba stabilizovat. Svázal se tak ocelovými táhly a propadlou klenbu znovu vyzdil zednický mistr. „Propadlý strop v místě, kam masivně zatékalo a z místní plodnice dřevomorky by se dala udělat smaženice, jsme nahradili betonovou náhradou,“ říkají architekti. Největším soustem byl však krov. Tříetážová chmelová půda, která je pro Žatec typická. I zde se patrně sušil chmel. Na trámech jsou dodnes zjevné značky, které si tam pravděpodobně udělali dělníci, když počítali pytle.
Tohoto úkolu se místní firmy bály zhostit. Architekti se už pomalu vzdávali všech nadějí a zvažovali, že se koule na noze ve formě staré ruiny zbaví. Nakonec však oslovili skutečné mistry řemesla, kteří krovu vrátili strukturální logiku a oprášili jeho velkolepost. „Byla to radost, když jsme nemuseli nikoho přesvědčovat o správném pracovním postupu, neboť to my jsme tentokrát byli ti malověrní,“ shrnují.
Reuse jako princip
Rekonstrukce se nesla ve znamení znovuvyužití. Nešlo přitom jen o trendy gesto. Pro architekty to byl přirozený způsob práce i ekonomická nutnost. Dlouhodobě shromažďují staré stavební prvky, které by jinak skončily na skládce. A právě zde našly nové uplatnění.
„Sbíráme staré dlažby, dveře, trámy nebo cihly. Nejen proto, že jsou krásně řemeslně zpracované, ale často jednoduše proto, že je chce někdo vyhodit. Tady jsme konečně dostali příležitost je využít.“
Shnilý strop nahradily ručně tesané trámy ze zbouraného domu. Kamenné dlažby z červeného mramoru architekti doslova vytáhli z demoličního kontejneru a po částech je převáželi osobním autem ze Znojma do Žatce. Obklady získali výměnou za basu plzeňského piva. V průjezdu je očištěná dlažba z jihočeského statku, která je skoro totožná s dlažbou, která tam původně byla. Dnes je tak díky tomu těžké rozpoznat, co je v domě původní a co vzniklo během rekonstrukce.
To nové i staré
Pod historickými podlahami se skrývá podlahové vytápění, za křivými vápennými omítkami moderní technické instalace a nové protipožární dveře či okna představují současnou interpretaci původních truhlářských detailů. Nové zásahy se nesnaží na sebe upozorňovat, ale přirozeně navazují na charakter domu.
Výzvou byla zejména uliční fasáda. Po necitlivých úpravách v devadesátých letech přišla o většinu své plastické výzdoby a její původní podobu se podařilo rekonstruovat jen z jediného dochovaného fragmentu na historické fotografii. „Přestože jsme nakonec vypátrali původní podobu, nechtěli jsme ji jednoduše obnovit. Vrátili jsme jednotlivé prvky, ale pojednali je nově autorsky. Chceme demonstrovat, že v zásadě nezáleží na konkrétním drobném detailu, ale na celkové geometrii,“ doplňují architekti.
Stejnou pozornost věnovali i tomu, co nebylo potřeba měnit. V patře zůstaly původní dřevěné podlahy z masivních fošen, místy stále přibité kovanými hřeby. Staletí používání jim vtiskla neopakovatelnou strukturu. Suky vystupují nad okolní povrch, prkna jsou zvlněná a prošlapaná do měkkých nerovností. Na každou podlahu proto architekti namalovali lněnými barvami autorský „koberec“ – přiznanou současnou intervenci.
„Podlahy jsme vlastnoručně přebrousili, chtěli jsme ale, abychom i my nanesli vrstvu, kterou bude možné ošlapat.“
Dům znovu ožil
Stejně náročné jako samotná rekonstrukce bylo najít pro dům nový smysl. Dnes Oblouková 171 funguje jako polyfunkční dům. Nabízí apartmánové ubytování, slouží jako rekreační zázemí rodiny architektů a v přízemí vznikl řemeslný výčep provozovaný ve spolupráci s létajícím pivovarem Falkon. Interiér i způsob fungování vycházejí ze stejné filozofie jako celá rekonstrukce, tedy z úcty k řemeslu, kvalitním materiálům a přirozenému stárnutí. Jak říkají architekti závěrem: „Koneckonců, co víc člověk potřebuje než pivo a peřinu?“
Oblouková 171
Autoři: ORA (Jan Hora, Barbora Hora)
Spoluautoři: Jan Veisser, Maroš Drobňák
Lokalita: Oblouková 171, Žatec
Klient: Jan Hora, Barbora Hora.
Užitná plocha: 300 m²
Rok projektu: 2018
Rok realizace: 2026
Fotografie: BoysPlayNice
