Ateliér Mika Svoboda architekti propojují praxi s aktuálním teoretickým poznáním na poli architektury a urbanismu. Věnují se tématům jako je smršťování měst, nový urbanismus nebo sociální aspekty bydlení. Současně se již několik let pravidelně dramaturgicky podílejí na ostravském Dni architektury. V jehož rámci přibližují architekturu širší veřejnosti prostřednictvím komentovaných prohlídek a dalšího programu. Samotný ateliér vznikl díky společné účasti v soutěžích Jiřího Miky a Petra Svobody. Veřejně vypisovaných soutěží se ateliér účastní i v současné době. Jejich vítězný soutěžní návrh náměstí Dr. E. Beneše v Ostravě čeká realizace.
Ateliér usiluje o návrat „vrstevnatosti“ do architektonické tvorby, neholduje tedy v současné době populárnímu minimalismu. Veřejnému prostoru se snaží navracet spektra škály veřejný – soukromý a mazat tak přísnou hranici mezi těmito dvěma póly.
Popularizace architektury
Jako ideální cestu popularizace architektury architekti vidí prezentaci konkrétních příkladů formou komentovaných prohlídek. „Aby akce plnila i skutečně vzdělávací účel, snažíme se vždy věc popsat v rámci celého kontextu… Aby si návštěvník odnesl lepší pochopení než jen například to, kde je použitá jaká omítka a podobně,“ uvádí architekt Jiří Mika.
Ateliér se podílí na dramaturgické skladbě ostravského Dne architektury už několikátým rokem. Za tu dobu si festival získal mezi obyvateli Ostravy oblibu: „na Dny architektury dříve chodila jen úzká skupina nadšenců. Snažíme se každým rokem hledat nové cesty, jak přilákat i lidi mimo tento okruh,“ popisuje Mika. Jako největší výhodu takového festivalu vidí, že lidé vnímají architekturu na příkladech svého nejbližšího okolí a dokážou se s ní tak lépe ztotožnit, pochopit ji. „Skrze akce jako je Den architektury se náš obor stává přirozenější součástí společenské diskuze a veřejného prostoru,“ dodává.
Místní obyvatele se snaží zapojit do diskuze i v rámci projektů, které se týkají veřejných prostranství a staveb. „Zatím s tím máme dobrou zkušenost, vede to k většímu sepjetí obyvatel s projektem, eliminuje to případné konflikty, které při architektonickém vstupu do již existujícího prostředí často vznikají,“ vysvětluje Mika jejich přístup. Právě přístup k participaci veřejnosti uskutečnili u menších projektů a rádi by jej zařadili do procesu tvorby projektů větších.
Architektonické soutěže
Ateliér se hlásí do relativně velkého množství architektonických soutěží jak v jejich domovské Ostravě, tak po celé České republice. Účast v soutěžích sahá do doby ještě před založením ateliéru, kdy Jiří Mika společně s Petrem Svobodou po večerech vypracovávali zadání. Hlavní motivací ateliéru je podílení se na významných projektech. Příkladem může být vyhraná soutěž na návrh náměstí Dr. E. Beneše v Ostravě. Soutěže podle slov architektů „přináší efektivní a těžko zpochybnitelnou metodu, jak dojít ke společenskému konsensu nad podobou části města“.
Jiří Mika dále upozorňuje na množství práce, kterou ateliér, který se v soutěži neumístí, odvádí v podstatě zadarmo: „je totiž třeba podotknout, že mimo obor si málokdo uvědomuje, o jak nákladnou věc pro účastníky se jedná, pokud nevyhrají“. Pro zadavatele vidí jako největší výhodu možnost získání většího množství kvalitních návrhů. „S větším počtem soutěží totiž pravděpodobně stoupne šance účastníků získat ocenění a klesne množství zdarma odváděné práce,“ dodává architekt.
Česká vstřícnost
Co se týče samotného navrhování, tak Jiří Mika popisuje přístup ateliéru následovně: „V ateliéru na to máme bonmot, že neusilujeme o ‚českou přísnost‘, ale hledáme ‚českou vstřícnost‘.“ Polovinu 20. století vnímá Mika jako dobu, kdy „z architektury začala mizet ‚pozitivní komplikovanost‘, která vedla k prostorovému zjednodušování. To ale města připravuje o svou komplexitu, jimiž dříve lidstvo lákaly“. Právě bohaté spektrum typů prostranství poskytuje možnost větší variace na škále: veřejný – soukromý, formální – neformální, veřejný – intimní, …
V rámci architektonické praxe vycházejí i z teoretických poznatků, které získávají v rámci doktorandského studia. „Témata, která nás zajímají bereme jako dílky do skládačky, nikoliv jako nadřazené postuláty naší práce,“ vysvětluje Jiří Mika vztah mezi teorií a praxí. Sám se zabývá fenoménem „smršťování měst“, kdy „jde o města, kterým dlouhodobě významně klesá počet obyvatel. Jedná se o součást většího společenského pohybu, kdy se lidé přesunují do větších měst a jejich okolí, a opouštějí regiony, kde nevidí své uplatnění a naplnění životního stylu“.
Příběh Ostravy
Ostrava zaujímá v rámci České republiky specifické místo, protože, jak vysvětluje Jiří Mika, „jde spíše o souměstí, které reálně funguje na mnohem větším území, než jsou její administrativní hranice. V rámci regionu se označení smršťující se město hodí spíše pro jiné části tohoto souměstí, třeba pro Karvinou nebo Orlovou.“ Když se totiž podíváme na příběh Ostravy, kam se za posledních několik let posunula, jedná se spíše o pozitivní příklad: „V Ostravě jde spíše než o smršťování o pozvolné hledání její nové polohy poté, kdy základní kameny jejího dřívějšího růstu, tedy hornictví a těžký průmysl, zažily éru svého ústupu.“
Dalšími tématy, která se v rámci ateliéru architekty zajímají, jsou: „nový urbanismus“, sociální aspekty obytného prostředí nebo alternativní způsoby stavitelství. „Architekturu a urbanismus bereme jako disciplínu, jejíž hlavní podstatou není jen syntéza jednotlivých témat, oborů, či problémů, ale je to také hledání či navrhování smysluplnosti v rámci této syntézy,“ uzavírá architekt.
