V Krušnohoří, v nadmořské výšce devíti set metrů, vznikl projekt, který se odmítá utápět v nostalgii. Studio No Architects tu proměnilo dožívající sudetské hospodářství v sebevědomý, zářivě bílý areál pro tábory i rodinnou rekreaci.
Sudety. Slovo, které za sebou stále nese dlouhou ozvěnu. Zatímco jiné pohraniční hory zůstaly poměrně živým místem, v Krušných horách po roce 1945 umlkl téměř veškerý lidský hlas. Hory přišly o srdce i duši. Zůstaly tu stovky prázdných vesnic a samot, jejichž život se postupně rozpadal pod tíhou času, větru a nejrůznějších zásahů. Jedno z těchto mnoha stovek dochovaných, poměrně typických stavení tvoří základ intervence studia No Architects.
Nová kapitola
Původní hospodářství bylo po sedmdesát let rozmanitě vytěžováno, sanováno a přestavováno. Kolem něj vyrostla směsice kůlen, přístřešků i dočasných řešení. Ty zde postupně položily základ malého rekreačního areálu, kde působil lyžařský oddíl a vzniklo nemálo dětských vzpomínek. Stavební i morální energie objektu se však postupně vytrácela, a tak šanci dostali architekti. „Dostali jsme příležitost objekt znovu vzkřísit. Obnovit funkční zázemí místních letních táborů a rodinného horského ubytování. To vše v soudobých standardech,“ popisují.
Architekti sjednotili celý stavební program do jednolitého objemu. „To, co se do areálu nevešlo, jsme bez milosti zakopali do svahu tak, aby z kupy domů zůstalo na svahu jen jediné hospodářství tvořené starým a novým domem,“ vyprávějí architekti. Domy dnes spojuje přestřešená uzavíratelná terasa a slitá střešní krytina vytvářející jednolitý objekt, který je odolný vůči náročným podmínkám horského prostředí.
Radikální řez, radikální bílá
Všechno začalo demolicí. Z louky zmizely nánosy přístavků, které s původní samotou nesdílely genetickou informaci. „Rozhodli jsme se definitivně opustit linii posmutnělé nostalgie i prvoplánové horské romantiky pro sebedojímání turistů,“ komentují architekti. Přece jen to je už sedmdesát let, tedy jeden plný lidský život. „Chtěli jsme se již odpoutat od mýtu věčně opuštěného a chátrajícího kraje.“ Právě tento narativ sem láká každoročně mnoho návštěvníků primárně jako svědky bájného utrpení s ideálem, že zde nepotkají ani živáčka.
„Z těchto důvodů jsme měli potřebu vytvořit zářící místo, které svítí životem,“ říkají architekti. A rozhodli se to splnit doslova. Nový areál má výrazně bílou barvu – včetně štěrku na mlatových cestách. Starému stavení posadili na hlavu odolný bílý čepec, který přes dřevěné přestřešení přechází do plnohodnotného ocelového kabátu. Úzké pásy falcovaného plechu akcentují tektoniku a dávají vyniknout přesnosti detailu. „Okenní obrazy jsme potáhli nerozbitným sklem a orámovali nezdolným železem. To vše jsme pak posadili na podstavec z místního krušnohorského kamení,“ doplňují architekti.
Interiér navržený pro zátěž
Apartmány i správcovský dům pracují s jednoduchostí a odolností. Interiéry jsou střídmé, ale ne strohé. „Pojali jsme to jednoduše s kapkou útulnosti, avšak s důrazem na odolnost tváří v tvář masovému návštěvnickému užívání. Včetně těch nejnáročnějších – rozjařených dětských táborníků, kteří se tu pohybují šťastně a divoce.“ Základem prostorů je keramická dlažba a dubové podlahy, které zvládnou mokré boty i zimní provoz. Truhlářské prvky z lakované MDF, dubové dýhy a masivu kombinují vizuální klid s praktickou trvanlivostí. Barevnost pak zůstala tlumená – bílá, přírodní dřevo, akcenty kamene. Velkorysé okenní otvory rámují proměnlivou horskou krajinu jako živý obraz, který se mění s každým mrakem. Nábytek je vestavěný, úsporný, připravený na intenzivní užívání.
Architektura, která rozumí horám
Zdejší klima je tvrdý partner. Roční teplotní průměr se pohybuje kolem čtyř stupňů, sníh padá až sto dní v roce a převládají tu studené severní i západní větry. Mimo jiné zde ročně spadne dvojnásobek průměrných tuzemských srážek. Voda se pak valí po promáčených svazích mimo zavedená koryta, aby končila v trvale podmáčených rašeliništích. Architektura tu tak vyžaduje promyšlenou strategii. „Abychom uspěli v dlouhodobém horizontu, bylo třeba vytvořit místo, které není naivní a rozumí přírodním silám hor. Místo, které jim čelí tak, jako jim rozuměly generace těch, kteří si tu předávali zkušenosti po staletí před námi,“ popisují architekti.
Do takového prostoru se snažili domy vplést udržitelně, aby byly nejen odolné vůči povětrnosti, ale i dlouhodobě schopné nízkonákladového provozu. Areál funguje s minimální závislostí na vnější infrastruktuře. Pod kůží široké louky se vinou žíly zemního kolektoru, jehož energií z krátkého letního slunce se ohřívá voda a vytápějí objekty. To vše pohání elektřina z fotovoltaické elektrárny na zelené střeše zahloubené hospodářské části. Veškeré technologie, od kamer přes osvětlení a zámky až po předokenní žaluzie, lze ovládat dálkově prostřednictvím systému napojeného na satelitní spojení. A pokud by snad došlo na nejhorší, podzemní požární nádrž pod parkovištěm zajistí vodu na hašení pro celý areál. V kombinaci s mokřadem transformovaným na rybníček navíc zajišťuje vodu i pro nejbližší lesní porosty.
Tento i další inspirativní články najdete také v tištěném časopisu Archizoom.
Křísení Sudet
Autor: No Architects (Jakub Filip Novák, Daniela Baráčková, Klára Rašková, Lenka Juračková, Jana Kutáček Sedlická)
Lokalita: Krušné hory
Užitná plocha: 420 m²
Fotografie: Studio Flusser
No Architects
Srdcem studia No Architects je dvojice Daniela Baráčková a Jakub Filip Novák. Jejich cesty se protnuly během studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde oba působili v akademickém senátu. Dnes společně vedou nemalý tým interních i externích spolupracovníků a pokrývají celou škálu specializací, které vyžaduje promyšlená architektura. Jak sami říkají: „Zajímají nás citlivá řešení dotažená do detailu, která odrážejí jedinečný příběh každého záměru a každého klienta.“
