Erik Petrus: Světlo, které vstupuje do musholly seshora, symbolizuje přítomnost boha

Domy, Rozhovor
16. září 2024
Radek Váňa

Mladý český architekt Erik Petrus navrhl na indonéském ostrově Jávě komplex 24 rodinných řadových domů, součástí návrhu byla i musholla – islámská sakrální stavba

S architektem Petrusem jsme si v rozhovoru povídali o tom, jakou funkci musholla plní v rámci společenského a komunitního života, ale také třeba to, jak on sám k návrhu přistupoval. Erik Petrus je známý svým silným autorským rukopisem, ve kterém spojuje tradiční tvarosloví se současnými architektonickými trendy. Jeho projekty přinášejí do indonéského prostředí nejen vizuální estetiku, ale i atmosféru, která oslovuje a zanechává trvalý dojem a vyvolává silné emoce.

Myslím, že spousta českých čtenářů pojem musholla v životě neslyšela. Mohl byste nám tento pojem přiblížit?

Musholla (výslovnost „mušola“) je označení pro modlitebnu nebo malou mešitu v islámském kontextu. Termín se často používá v jihovýchodní Asii, zejména v Indonésii, Malajsii a Singapuru, kde slouží jako místo pro modlitby a duchovní aktivity pro muslimy. Tato modlitebna slouží ke každodenním pěti povinným modlitbám a k recitaci koránu. Musholla může mít dvě podoby. Buď ve formě samostatné místnosti uvnitř budov. Například ve veřejných institucích, na univerzitách, letištích, v obchodních centrech, rodinných domech a podobně, anebo jako samostatná budova.

Takže taková mešita?

V podstatě, ale důležitý rozdíl mezi mešitou a mushollou je ve velikosti. S tím, že mešita slouží převážně pro velké společné sborové modlitby pořádané v pátek. Mešity mívají minbar (kazatelnu), tu v musholle nenajdeme.

Jakou roli hraje taková stavba v rámci konkrétní lokality?

Důležitou, její role může být různorodá. Neboť kromě prostoru pro modlení se stává kulturním centrem dané lokality, kde dochází k různým komunitním aktivitám. Obzvláště v hustě osídlených lokalitách hraje tato stavba velice důležitou roli s různorodými podpůrnými aktivitami. V mnoha případech je musholla přístupná obyvatelům dané oblasti jako přístupnější alternativa k větším mešitám.

Jaké jsou její komunitní funkce?

Lidé se zde mohou shromažďovat, aby spolu diskutovali, sdíleli zkušenosti nebo se účastnili různých událostí. V některých mushollách se pořádají kurzy a přednášky o islámské víře, duchovní praxi a etice. Tyto aktivity mohou sloužit k posílení náboženského vzdělání a duchovního růstu členů komunity. V mushollách se často organizují charitativní a dobročinné aktivity, jako je sbírání a distribuce potravin pro potřebné, pomoc při náboženských oslavách či podpora sociálně znevýhodněných skupin.

Takže v nových projektech se jedná o takové místo seznamování se?

Dalo by se to tak říct. Pro muslimy v nových lokalitách může být musholla místem, kde najdou podporu a integraci do místního společenství. Poskytuje prostředí, kde se mohou setkávat s lidmi s podobným náboženským a kulturním zázemím. Stavba musholly je v dnešní době v Indonésii již standardem v rámci větších souborů a bývá také hlavním požadavkem ze strany města ji v návrhu zahrnout.

To jsme probrali její společenskou roli, pojďme se podívat na samotnou architekturu stavby. Jaké prvky nesmí při návrhu musholly chybět?

Nejdůležitější je samotná orientace stavby. Musholla by měla být orientována směrem k Mekce. Tato orientace umožňuje věřícím modlit se v souladu s islámskými tradicemi. Už při vstupu do budovy musí být patrné jakým směrem se má věřící modlit. K tomu slouží tzv. mihráb, což je takový výstupek nebo malá nika v zadní části zdi.

Jak jste mihráb zakomponoval do svého návrhu vy?

V moderním pojetí ve formě úzkého okna v kopuli, kterým přichází do interiéru seshora světlo.

A co další prvky?

Dalším důležitým prvkem, který musí být v návrhu zahrnutý je tzv. wudu prostor. Jedná se o prostor, kde probíhá rituální očista (wudu) před samotnou modlitbou. To znamená, že si člověk musí umýt chodidla, předloktí, ruce, obličej a podobně. U malých staveb postačí k tomuto úkonu pouze umyvadlo. Dále může mít musholla minaret, což je taková věžička.

Ve vašem návrhu minaret nevidím…

Není totiž podmínkou, tak jsem ho v návrhu nepoužil. Navrhl jsem ale nad vnitřním modlitebním prostorem vyvýšenou válcovou kopuli, která je z venku viditelná a velmi výrazná. Stala se takovým charakteristickým prvkem této stavby. Přítomnost minaretu je v tomto případě pouze symbolická.

Mimo výrazné válcové kopule mě zaujalo použití děrovaných cihel. Co vás k tomu vedlo?

Děrované cihly vytvářejí v interiéru velmi zajímavou atmosféru hry světla a stínu. Skrze architektonický prostor se obecně pokouším vzbuzovat v lidech emoce. Práce se světlem a stínem mi umožňuje tyto emoce umocňovat. Musholla má kolem vnitřního modlitebního prostoru venkovní krytý ochoz opláštěný perforovanými cihlami, které chrání prostor proti přímému světlu a poskytuje prostor pro setkávání lidí. Světlo, které přichází seshora skrz úzký výřez v kopuli symbolizuje přítomnost Alláha. Dopadající světlo více posiluje dojem toho, když se člověk modlí, tak promlouvá k Alláhovi.

Musholla je součástí projektu 24 rodinných domů, které jste navrhl. Jaký byl celkový přínos místní komunitě?

Doposud město Pangandaran postrádalo výrazné a zajímavé stavby, ale díky mému přístupu a projektům, nyní získává novou identitu, která je nejen prezentována zajímavými architektonickými stavbami, ale také se z něho stává centrum pro společenské, kulturní a ekonomické aktivity celého regionu. Indonésie, i přes svou rozmanitost, často postrádá výraznou vlastní identitu a charakteristické znaky islámské architektury.

Sám jste říkal, že musholla představuje modlitebnu v islámském kontextu. Jak se vám navrhovalo v duchu islámské architektury?

Snažím vytvářet místní varianty islámské architektury, které harmonicky propojují tropické podnebí s moderním designem. Tímto způsobem se snažím respektovat, jak kulturní dědictví daného regionu, tak i aktuální potřeby a estetické preference komunity.

Pracoval jste s atmosférou místa jiným způsobem – vzhledem k tomu, že se jedná o sakrální stavbu –, než při navrhování prostorů pro obývání?

Důležité je pro mě primárně pracovat s kontextem daného místa. Neboť tvar, hmota stavby a samotné vnitřní uspořádání vychází z reakce na daný kontext. Proto je každý můj návrh originální a odrazem mého autorského architektonického přístupu. Co se týče samotné atmosféry uvnitř náboženské stavby, tak ta je samozřejmě trochu jiná než u rodinné vily, protože v každém takovém prostoru je potřeba docílit jiného účinku a emoce.