V jižních Čechách na louce mezi rybníky stojí usedlost z druhé poloviny 19. století v duchu selského baroka. Známý český typograf, grafický designér a hudebník postupně do této usedlosti přesidluje. Stavení tak už neplní svou hospodářskou funkci, ale díky vestavbě ateliéru od studia RCNKSK nabízí prostor pro umělcovu tvorbu a možnost celoročního obývání.
Aby stavba nenarušila svou archetypální formu, kopíruje vestavba vnější hranice stavení, a to si tak zachovává svou vnější podobu. Prostor ateliéru nahrazuje původní stodolu a současně zasahuje do části dvora. Ateliér tak vymezují dva domy a dvě stěny s bránami, které vytvářejí centrální osu. Bývalý vjezd pozbyl svého významu a nahradilo ho velkorysé prosklení nabízející výhledy do okolní krajiny. Nové konstrukce jsou dřevěné s tradičními tesařskými spoji. Forma vychází z tvarosloví statku a kopíruje stávající fasádu. Celoprosklená stěna do dvora přivádí do ateliéru další světlo a současně skrz něj nabízí průhled zvenčí.
V rámci rekonstrukce vznikla atypická řešení – například vložení skleněných tabulí přímo do dřevěné konstrukce. Proces rekonstrukce, která probíhala částečně svépomocí, si můžete prohlédnout v knize František Štorm, Stavitelé, Pocta řemeslníkům, kteří nejsou. Spiritos creativos, Ilustrovaný stavební deník, (2020).
„Princip ‚kosmické technologie’ zakryté starými prkny a zvlněnou omítkou plynule navazují na selské baroko druhé poloviny devatenáctého století“ takto popisujete váš projekt, mohl byste tento princip vysvětlit?
To byl takový okřídlený popis našeho klienta v momentě, kdy se naše myšlenky začaly zhmotňovat v prvních skicách a návrh nám začal dávat smysl. Hlavním tématem bylo zachovat vnější formu statku, která ačkoliv je dostavěná později opravdu vypadá jako vydařené selské baroko. První fáze rekonstrukce totiž probíhala v předchozích letech a během ní se objekt dostal do stávající archetypální podoby. Navíc ji místní úřady právem považují za cennou. A přitom vytvořit co největší prostor zalitý světlem, a tím naplnit požadavek investora. Kosmickými technologiemi se v tomto případě myslí velká bezrámová okna vsazená do poměrně sofistikované dřevěné konstrukce. Po „památkářské“ rekonstrukci a dostavbě měla přijít současná vrstva.
Jaká další atypická řešení, mimo vložení skleněných tabulí přímo do dřevěné konstrukce, vznikla?
Atypických řešení byla v tomto případě celá řada, což je situace, které se u rekonstrukce a přístavby těžko vyhnete. K jednomu z nich se ale váže zajímavý příběh. Na pozemku se kdysi vyskytl peruánský šaman, který zde pořádal ayahuascovou ceremonii a prohlásil, že se v tomto místě nalézají spiritos creativos. Tím bylo rozhodnuto… Že se nemůžeme vydat klasickou cestou a postavit ateliér na betonové desce a tím pádem zamezit spiritos creativos, aby prostoupili skrze podlahu do prostoru ateliéru. Proto jsme roznášecí desku vytvořili z dusané hlíny, která s sebou nese ještě další výhodu a tou je stabilizace vnitřní vlhkosti.
Další takové představuje obří posuvné okno (rozměry 2,9 × 2,9). To jsme potřebovali vymyslet a navrhnout tak, aby splňovalo technické požadavky a nespolykalo polovinu rozpočtu celého projektu.
Navazovali jste materiálově na původní konstrukce usedlosti? Nebo jste případně pracovali přímo s místními materiály?
Nejdříve jsme chtěli původní vnější zeď zachovat, ale to se ukázalo jako neudržitelné vzhledem k jejímu stavu a potenciálním problémům do budoucna z hlediska statiky. Postavila se tedy zeď nová z pálených cihel, která se nahodila a až za ní se založila dřevěná konstrukce ateliéru. Dostavená zeď však byla příliš precizní a působila tak příliš nově. Bylo třeba ji „opotřebovat“, aby vizuálně zestárla. Toho se docílilo mimo jiné i tím, že se zedníkům naléval již od rána velmi silný grog. (směje se)
Nová konstrukce krovu v křídle, kde byla původně dílnička, navázala na stávající konstrukci a stala se součástí prostoru ateliéru. Hliněná roznášecí deska je provedena samozřejmě z místní hlíny, která se vykopala při provádění základů dřevostavby.
Každý má na prostor pro kreativní práci odlišné potřeby… Jaké potřeby bylo potřeba reflektovat v rámci této realizace?
Atelier měl poskytnout to, co původní venkovské stavení nabídnout nedokáže. Co největší volný prostor a světlo. Výhledy a kontakt s okolní přírodou. Z hlediska materiálů mělo jít o kombinaci dřeva s dřevem
Současně s vestavbou ateliéru jste navrhovali i úpravy jednoho z křídel původního objektu, o jak velké zásahy se v tomto případě jednalo?
Proběhly úpravy v nejstarší části objektu, které byly podmíněny výstavbou ateliéru. Došlo k propojení ložnice s ateliérem, protože stavebník chtěl mít možnost se dostat suchou nohou z jednoho křídla přes ateliér do druhého. Ve vstupních prostorách původní světnice vznikla nová komfortní koupelna a otočilo se schodiště vedoucí na půdu. Dále jsme navrhli úpravy na půdě vedoucí k jejímu zobytnění a poskytnutí dalších míst na spaní.
Také jsme se zabývali myšlenkou stínění ateliéru dřevěnou pojízdnou pergolou, která měla být pochozí. Kdyby na ni člověk vylezl, měl by možnost vidět na hladinu okolních rybníků. Na tyto „vychytávky“ však již nezbyly prostředky a energie. Bylo třeba se opět ponořit do tvorby. Možná se tyto věci ještě podaří v budoucnu dotáhnout. Podstatnou změnou, která pomohla k zobytnění celého objektu byla instalace tepelného čerpadla vzduch-voda a zavedení ústředního topení.
Na otázky odpovídali Jan Říčný a Filip Kosek, autoři návrhu rekonstrukce.
Realizace: Ateliér mezi rybníky
Autoři návrhu: Jan Říčný, Filip Kosek (RCNKSK), Marie Adámková, Petr Müller
Spolupráce: Filip Chmel (statika), Petr Honzátko (vytápění)
Lokalita: Domanín (Třeboň)
Rok dokončení: 2021
Zastavěná plocha: 70 m2
