Tam, kde se kdysi mísila energie Vltavy a vůně čerstvě mletého obilí, dnes stojí nové rezidenční domy. Konverzi brownfieldu Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou provedli architekti ze studia mar.s architects. A výsledek působí přirozeně, sebevědomě a s velkým respektem k historii místa.
„Když jsme v roce 2019 poprvé vstoupili do areálu bývalého Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou, fascinoval nás především silný příběh tohoto místa,“ říkají architekti. Téměř dvě století tu společně s Vltavou fungoval průmyslový areál na zpracování žita. A s řekou je spojen nejen fyzicky, ale také historicky. Původní mlýnské kolo poháněl náhon, který v počátcích 20. století nahradily dvě Francisovy turbíny vyrábějící elektřinu. Na opačné straně pak stojí barokní zámeček ze 17. století. „Před námi tak stála otázka, jak tuhle silnou stopu minulosti zachovat a zároveň otevřít areál novému životu: bydlení pro 21. století,“ vyprávějí architekti.
Celý projekt stojí na jednoduché myšlence: ponechat maximum industriálních prvků, doplnit je o jasně čitelné současné zásahy a vytvořit harmonický celek.
Dvě a dvě
Současný areál zahrnuje celkem čtyři objekty. Dvě historické budovy a dvě novostavby. Dnes zde vzniklo celkem 83 bytových jednotek o velikosti od 45 do 150 m². Nabídka je tedy rozmanitá: od menších bytů 1+kk až po velkorysé 5+kk. Opravdovou perlou je však mezonetový byt v původní budově mlýna, který díky věžové architektuře nabízí jedinečnou atmosféru. „Do přízemí hlavní budovy jsme umístili také kavárnu, která aktivuje náměstí a propojuje areál s veřejností. Pro nás je to symbolické místo, kde se historie a současnost potkávají u jednoho stolu,“ doplňují architekti.
Klíčovým krokem architektů bylo mimo jiné i doplnění urbanistické struktury novým třípodlažním bytovým domem. Tímto způsobem vzniklo náměstí se stromořadím a širokým schodištěm, které směřuje k zámečku a propojuje jednotlivé části areálu. „V jeho středu jsme umístili nalezený artefakt – původní Francisovu turbínu, která byla vyzvednuta ze zasypaného náhonu,“ popisují dále architekti. Náměstí tak není jen obytným dvorem, ale také připomínkou historie a komunitním prostorem.
Silo naplněné byty
Jedním z nejvýraznějších prvků areálu je původní pětipodlažní cihlové silo z konce 19. století. „Silo jsme očistili na režnou cihlu a odstranili nepůvodní přístavby i pultovou střechu,“ říkají architekti. Nové nástavbové patro je záměrně odlišeno světlejší cihlou a mírným odsazením, aby zůstalo jasně čitelné, co je historická konstrukce a co současný zásah.
Okna jsou replikami původních industriálních výplní a směrem k řece doplňují fasádu černé ocelové balkony. Největší proměnou pak prošla centrální věž sila, kde vznikl loftový byt. Její střechu zastřešila železobetonová skořepina a vytvořila tak prostor s terasami i výhledy do krajiny. Střecha je řešena jako zelená a stává se součástí ekologického konceptu celého areálu.
Nové stavby
Nové domy doplňují historickou strukturu, aniž by ji napodobovaly. Dům uzavírající nové náměstí je třípodlažní stavba se světlou cihlovou fasádou, bílými kovovými prvky a rovnou střechou. „Záměrně jsme ji odlišili od historických budov – kontrastem podtrhuje svou modernost. Místo balkonů nabízí lodžie a terasy,“ komentují architekti.
Druhá novostavba stojí blíže k řece a mlýnskému náhonu. Tvoří ji jednoduchý pětipodlažní objem s velkými francouzskými okny i balkony orientovanými do krajiny. Architektura tu reaguje na blízkost vody otevřeností a pravidelným rytmem fasády. „Směrem k řece jsme také obnovili náhon a doplnili jej novým mostem,“ dodávají architekti. Vznikl tak přirozený přístup do parku podél řeky, kde bylo zachováno torzo původní garáže. Dnes slouží jako galerijní prostor pro nejrůznější technologické artefakty.
Zámeček, silo, správní budova, nové domy, náměstí i park u řeky dnes tvoří jeden organismus, který si zachovává svou paměť a zároveň nabízí plnohodnotné bydlení.
Po technické stránce
Základním principem projektu je maximální využití původních konstrukcí – tedy přístup reuse, který architekti považují za jeden z nejšetrnějších způsobů práce s existující zástavbou. Součástí konceptu jsou také zelené střechy a systém hospodaření s dešťovou vodou, která pomáhá napájet obnovený mlýnský náhon.
Současně architekti museli vyřešit i náročné statické zásahy. V nejstarší části mlýna byly původní dřevěné konstrukce nahrazeny železobetonovými stropy, zatímco v novější části bylo odstraněno betonové silo. Některé jeho fragmenty však architekti ponechali v interiérech jako připomínku industriální minulosti.
Konverze areálu Žitného mlýna pro nás byla výjimečnou příležitostí ukázat, že industriální dědictví se může stát základním kamenem nové, udržitelné a autentické čtvrti.
Žitný mlýn Boršov
Autor návrhu: mar.s architects (Martin Šenberger)
Lokalita: Poříčská 195, Boršov nad Vltavou
Zastavěná plocha: 3 855 m²
Rok projektu: 2019
Rok realizace: 2025
Fotografie: BoysPlayNice
