Už tuto středu se prosklený prostor galerie v Pařížské ulici na dvacet minut promění v pulzující prostředí. Site-specific intervence sochařky Magdaleny Jetelové vzniká ve spolupráci s audiovizuálním studiem Lunchmeat Studio a hudebním producentem Oliverem Torrem. Uzavře výstavu The Space Between a nabídne intenzivní zážitek na pomezí sochařství, světla a zvuku.
Výstava The Space Between vychází z předpokladu, že prostor není pouze výsledkem architektonické či urbanistické organizace. Vzniká spíše v místech „mezi“ – mezi tělem, pamětí místa, krajinou a společenským kontextem. Právě tyto přechodové zóny, jakási pomyslná „místa nikoho“, odhalují prostor jako proměnlivé pole vztahů. Finisáž výstavy tuto ideu posouvá ještě dál. Z instalace se stává událost – časově ohraničený moment, v němž se prostor doslova dává do pohybu.
Performance 50.0920772N 14.4180000E
Magdalena Jetelová pracuje s architekturou galerie KodlContemporary nikoli jako s pouhým rámcem, ale jako s aktivním materiálem. Prosklený objekt na adrese Pařížská 30, běžně fungující jako výkladní skříň města, se promění v médium prostorové modelace. Nejde přitom o tradiční práci s hmotou. Sochařský proces zde probíhá prostřednictvím neviditelných sil: mentálních, kulturních i sociálních. Galerie se tak na krátký čas stane organismem, který reaguje na vrstvy reality, jež běžně zůstávají skryté.
Zásadní roli mají v intervenci světlo, zvuk a materializovaný vzduch. Zahuštění atmosféry fyzickými částicemi umožní zviditelnit samotné prostředí, v němž se odehrává proces „sochání“ prostoru. Světlo a zvuk zde nepůsobí jen jako technické prostředky vnímání. Stávají se symbolickými nástroji, které artikulují čas, paměť i proměnlivost prostředí.
Zvuk a světlo jako časová smyčka
Zvukovou partituru vytvořil hudební producent Oliver Torr. Stvořil ji z archivních nahrávek Pařížské ulice, které se postupně prolínají se současným akustickým prostředím. Zvuk nenápadně vstupuje do přítomnosti, sílí a nakonec ji téměř překrývá. Vzniká tak znejišťující časový zkrat, který odkrývá skryté vrstvy městské paměti.
Světelná instalace Lunchmeat Studio pak tuto situaci umocňuje a navazuje na dřívější práci Jetelové se signálními světlicemi a červeným kouřem. Tyto prvky nesly silný politický i existenciální význam – odkazovaly k napětí studené války i k pocitu života v ideologicky kontrolovaném prostoru.
Rudý dým, který umělkyně využívala například v Tiché Šárce nebo v opuštěných domech, se stal symbolem této linie. Navázala na ni i akcí Stalin (2007) na Letné, kde kouřem zvýraznila geometrii schodiště pod bývalým pomníkem a proměnila nenápadný detail v nositele historické paměti. Současná intervence tuto zkušenost znovu otevírá – v kontextu dnešní geopolitické i environmentální nejistoty, kdy se samotné vymezování prostoru stává stále méně stabilním.
