Len, alkohol a nespočet příběhů v cihlách a litině. Historická přádelna v Kežmarku prošla dlouhým vývojem. Dnes se však probouzí do nového života. BEEF ARCHITEKTI vdechli továrně současnou funkci, zachovali její industriální duši a proměnili ji v prostor, který spojuje historii, výrobu a městský život.
Továrna, která psala dějiny
Pradiareň Kežmarok založil v roce 1860 Karol Wein v době, kdy se pod Tatrami dynamicky rozvíjel tkalcovský průmysl. Patřila k nejmodernějším průmyslovým podnikům své doby a stala se významným zaměstnavatelem i technologickým centrem regionu. Výroba zde probíhala bez přerušení až do roku 1946, kdy museli její majitelé odejít do zahraničí
Pod názvem Tatraľan areál fungoval dál jako mechanická pradiareň a tkalcovna lnu. V době největšího rozmachu v něm pracovalo až 2 500 lidí. Po roce 1989 však výroba ustala a rozsáhlý industriální areál začal postupně chátrat. Přesto si uchoval svou architektonickou hodnotu. Hlavní výrobní objekt byl později prohlášen za národní kulturní památku.
Záchrana před zbořením
Předtím, než areál přešel do rukou současného majitele, se nacházel v havarijním stavu. Pod budovou totiž protéká potok a některé její části jsou založené na dřevěných pilotech. Jejich rozklad byl tak téměř nevyhnutelný. „Vlhkost a opakované zatékání poškodily zdivo, podlahy i stropy. Bylo proto důležité provést rozsáhlá sanační a statická opatření,“ vyprávějí architekti.
V roce 2019 majitelé vyhlásili architektonickou soutěž. Hledala odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku: jak do historické průmyslové stavby vložit současnou výrobu, administrativu i veřejné funkce, aniž by se vytratila její identita. Ateliér BEEF ARCHITEKTI zvolil cestu dialogu mezi minulostí a současností, mezi uzavřeným areálem a městem. „V návrhu jsme kladli důraz na propojení průmyslové historie areálu s novou vrstvou funkce a architektury, které zpřístupní toto místo veřejnosti,“ říkají architekti.
Centrum na okraji
Přestože se pradiárna nachází v průmyslové zóně na okraji Kežmarku, architekti s ní pracovali jako s budoucím urbánním uzlem. Veřejný prostor, který areál otevírá, propojuje jednotlivé části a přirozeně zve obyvatele i návštěvníky dovnitř. „V přízemí nově navržené dostavby vznikne kavárna, podniková prodejna a muzeum věnované historii zpracování lnu, čímž se průmyslové dědictví přiblíží veřejnosti,“ vysvětlují architekti. První fáze rekonstrukce se soustředila na obnovu hlavní budovy a její adaptaci pro současný provoz. Druhá fáze, plánovaná na roky 2025–2026, rozvíjí celý areál jako otevřený a multifunkční celek.
Materiál, detail a respekt
Protože jde o kulturní památku, celý proces navrhování probíhal za spolupráce s památkovým úřadem. „Důraz jsme kladli na zachování autentických detailů – od litinových výztuží s motivem lněného květu až po cihlový komín, který se v budoucnu stane vyhlídkou s panoramatickým výhledem na Tatry.“
Architekti odstranili necitlivé přístavby, aby se objektu vrátila původní hmota a silueta. Materiálová paleta je střídmá. Využívá historické konstrukce s litinovými sloupy, terakotové dlažby a světlé omítky. Nové vrstvy ustupují do pozadí a záměrně nechávají vyniknout industriální charakter i patinu získanou časem. „Z technického hlediska bylo největší výzvou zajistit protipožární opatření vzhledem k přítomnosti lihu a skladových prostor. Všechny zásahy jsme řešili tak, aby minimalizovaly vizuální zásah do architektury,“ doplňují architekti.
Pradiareň Kežmarok
Autor návrhu: Beef architekti (Rado Buzinkay, Andrej Ferenčík)
Spoluautor: Lukáš Valenčin
Lokalita: Kežmarok, Slovensko
Rok realizace: 2022 – 2026
Užitná plocha: 4 622 m²
Klient: Karloff
Fotografie: Jakub Čaprnka
