První kroky po Dvoreckém mostě

Betonová brána, která propojuje břehy

17. dubna byl oficiálně otevřen Dvorecký most v Praze. I Foto: Jiří Šebek

Je to teprve nedávno, co se Praha rozrostla o svůj devatenáctý most přes Vltavu. Přesto se zdá, jako by tu Dvorecký most stál odjakživa. Spojuje Podolí a Zlíchov a nepůsobí jako cizorodý prvek, ale spíš jako chybějící kousek skládačky jménem Praha. Jeho autory jsou architekti z Atelieru 6 a inženýři z projektové kanceláře Tubes. 

Dvorecký most byl od počátku navržen s jasnou vizí, a to odlehčit pražské dopravě a propojit dvě rychle se rozvíjející městské čtvrti. Dle zadání soutěže se po něm nemůže projet jediné auto. Slouží totiž výhradně tramvajím, autobusům, záchranným složkám, cyklistům a především pěším. S délkou 337,8 metru a šířkou 16,5 metru se stal klíčovou tepnou pro tzv. jižní tramvajovou spojku.

Plastické město

Když v roce 2018 zvítězil návrh Atelieru 6, mluvilo se o senzaci. Porazili totiž i taková jména, jako je světově uznávaný architekt Santiago Calatrava. „Bylo pro nás zásadní, aby most ladil s horizontálou vyšehradských hradeb a Podolské vodárny. Proto jsme vyloučili jakékoliv dominantní prvky nad mostovkou, jako jsou pylony nebo oblouky, které známe například z Trojského mostu,“ vysvětluje Radek Šíma, hlavní architekt projektu. Tým nakonec zvolil přístup založený na myšlence Prahy jako „plastického města“ s jedinečným geniem loci.

„Most je tvarován jako socha, jako bílá brána do města.“

Most je oslavou českého kubismu. Ten má své unikátní zastoupení v nedalekém okolí pod Vyšehradem v podobě staveb Josefa Chochola (Kovařovicova vila). Jeho tvary se proměňují z lichoběžníku nad pilíři v čistý trojúhelník, což na bílém betonu rozehrává fascinující divadlo světla a stínu. Navíc povrch nese otisk nehoblovaných prken, takže působí organicky. Skoro jako by ho vytesal sochař. A aby byla tato čistota zachována, je most opatřen speciálním antigraffiti nátěrem, který umožní snadné odstranění případného vandalismu bez poškození povrchu.

Krásný, chytrý, ekologický

Mostu dominuje bílý monolitický beton. Ten ho učinil vizuálně krásným, ale také mimořádně konstrukčně náročným. Inženýři museli bojovat s teplem, které bílý beton při tuhnutí uvolňuje. Vyvinuli tak speciální systém, kdy mostem během stavby cirkulovala studená voda, aby vnitřek konstrukce nepopraskal. Při zakládání pilířů se navíc museli citlivě vypořádat s nálezem historického klenutého mostu pod dnešní Strakonickou ulicí. Tento nečekaný archeologický nález si vyžádal okamžitou úpravu konstrukčních postupů, aby byla historická stopa zachována a most na ni mohl citlivě navázat.

Dvorecký most je také chytrý. Vnitřek mostovky skrývá všechny inženýrské sítě, aby nerušily celkový vzhled mostu. Konstrukci nechali architekti osadit IoT senzory, které v reálném čase sledují průhyby, napětí v kabelech i stav betonu. Díky speciálnímu izolačnímu systému je most také nejlépe zabezpečenou stavbou v Česku proti vlivům tzv. bludných proudů ze železnice a metra.

Dvorecký most navíc myslí ekologicky. Součástí stavby je i nová základna vodních skautů v Podolí, která nahradila původní objekty. A právě ta je tvořena recyklovanými prkny z bednění mostu. Prkna architekti nechali ošetřit japonskou metodou pálení dřeva Shou Sugi Ban, která mu dodává odolnost bez chemie.

“Dvorecký most je pro nás Svatý grál. Sen, o kterém snily generace architektů a my jsme dostali šanci ho postavit.”

Pod mostovkou 

Projekt neskončil jen u dopravy. Architekti proměnili také prostory pod mostem, které bývají často opomenuty. Na podolské straně vznikla tzv. „Aréna“, městská krajina tvarovaná podle křivek mostu, která nabízí zázemí pro skateboarding, bouldering a kulturní představení. Na smíchovské straně u Lihovaru pak dominuje instalace výtvarníka Krištofa Kintery „Světlo proti tmě“. Jedná se o sbírku 81 funkčních pouličních lamp z celého světa (např. z Japonska, USA či partnerských měst Prahy), které vytvářejí jedinečnou světelnou zahradu.

Dvorecký most 

Autoři: Atelier 6 (Radek Šíma, Štěpán Braťka)

Projektové řešení: Tubes (Jiří Pech)

Výtvarné instalace: Krištof Kintera a kolektiv

Délka: 337,8 m

Soutěž: 2017 – 2018

Realizace: 2022 – 2026

Fotografie: Jiří Šebek

Sdílet

Zaujal vás tento článek? Nebo jste při jeho čtení zaznamenali chybu nebo nepřesnost?
Napište nám váš názor na e-mail redakce@archizoom.cz. Děkujeme.

Související články

Pop-Up články 4

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Pop-Up články 3

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Pop-Up články 2

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.