Na rohu pražské Francouzské ulice a Náměstí Míru se odehrála výjimečná proměna. Ve zdánlivě obyčejném domě s pohnutou historií vznikl prostor, který spojuje vůni čerstvě upečeného chleba s estetickým zážitkem. Nová pobočka Antonínova pekařství, za jejíž podobou stojí Denisa Strmisková Studio, je pilotním projektem připravovaného rebrandingu celé sítě.
Úcta k místu, příběhům i chlebu
Objekt, ve kterém nynější pobočka sídlí, má za sebou dlouhou a poměrně dramatickou historii. Vyrostl v letech 1888–1889 podle návrhu architekta Karla Jandy. Později patřil Školským sestrám sv. Františka a sloužil jako penzionát pro studenty sousedního gymnázia. Během totality však byly sestry násilně vystěhovány, dům znárodněn a osud řádu poznamenaly represálie režimu. Dodnes rezonuje příběh generální sestry Marie Elišky Pretschnerové. Tu v roce 1950 zatklo StB přímo při placení poslední splátky úvěru za dům. Klíče tehdy odevzdala se slovy: „Ustupuji násilí.” V září téhož roku byly řeholnice deportovány do internačního tábora v Krnově.
Dnes se tu místo modliteb nese vůně čerstvého chleba. Ale duch místa nezmizel. Jen se přetavil do nového příběhu, ve kterém hrají roli světlé terrazzo, starý lustr a hodně pečlivě zvolená modrá.
Modrá je dobrá, když má správný odstín
Tým architektů z Denisa Strmisková Studio pracoval na návrzích rok a půl, ve spolupráci s grafickým studiem Kosatko a návrhářkou Terezou Kopeckou. Cílem bylo aktualizovat vizuální jazyk pekařství, aniž by se ztratil jeho charakter.
Paleta barev vychází z podoby původních poboček. Interiér o rozloze 200 m² pracuje s jemnou barevností. Nosnou světle a tmavě modrou barvu doplňují přírodní tóny dřeva, nerezová ocel a terrazzo laděné do krémově bordó odstínů.
Ústřední roli v prostoru hraje desetimetrový prodejní pult. Tým si však dal záležet i na drobnějších prvcích. Proto interiér doplňují židle Mattiazzi, světla od iGuzzini, venkovní posezení od Fermob i nové uniformy pro zaměstnance navržené Terezou Kopeckou.
Odkrývat vrstvy
Během rekonstrukce bylo odhaleno i jedno milé překvapení. Pod vrstvami bílých nátěrů se objevily nástěnné malby z doby, kdy v domě bývala kavárna Republika. Orientální procesí s kávou a kořením od malíře Valentina Skály doslova vystoupilo ze zdi. A místo toho, aby je studio nechalo zmizet, udělalo z nich ozdobu celého pekařství. Součástí obnovy je také zlacená štuková výzdoba. Zachován byl i původní skleněný lustr – autorské dílo výtvarníka Jaroslava Bejvla, vytvořené českými skláři v Kamenickém Šenově.
Nadčasovou atmosféru podtrhují čtyři lightboxy s archivními snímky domu a jeho někdejších obyvatelek. Výsledný interiér tak propojuje současný design s historickým kontextem. Nepůsobí jako novostavba, ale jako další kapitola v příběhu, který se tu píše už více než sto třicet let.
O studiu
Studio Denisy Strmiskové se věnuje tvorbě prostoru napříč formami, styly i typologiemi. Jejich přístup je od začátku multidisciplinární. Propojuje interiérovou architekturu, dekoraci a kreativní poradenství v jeden harmonický celek. Ateliér vznikl v Praze v roce 2015 a stojí za ním Denisa Strmisková, absolventka scénografie na Akademii múzických umění.
Portfolio studia je pestré. Zahrnuje kavárny, restaurace, hotely, butiky, výstavní expozice, umělecké instalace i soukromé byty. Co všechny projekty spojuje? Důraz na atmosféru, která není jen „hezká na pohled“, ale především citlivá, smysluplná a osobní.
