Více než sedmdesát metrů na výšku, 1 800 kubíků betonu a nepřetržitá betonáž po dobu jednatřiceti dní. Výstavba nové pecní linky v cementárně Mokrá přinesla řadu náročných úkolů: od masivních základů přes kontinuální betonování sila až po zesilování stávajících konstrukcí vysokopevnostním betonem.
O technologiích i organizaci dodávek jsme v podcastu ARCHIZOOM Focus mluvili s Mariánem Miškovičem, ředitelem a předsedou představenstva TBG Betonmix, a Milanem Marvanem, výrobním ředitelem společnosti. Projekt představí také na Beton University 20. října 2026 v Brně.
Cementárna Mokrá nedaleko Brna je jedním ze dvou závodů na výrobu cementu skupiny Heidelberg Materials v České republice. Její historie sahá do roku 1968. Nyní prochází rozsáhlou modernizací, jejíž součástí je výstavba nové pecní linky.
Pro TBG Betonmix představují dodávky na tento projekt jednu z největších průmyslových zakázek ve více než dvacetileté historii společnosti. Celkový objem má přesáhnout 20 000 metrů krychlových betonu. Vedle běžných konstrukcí zahrnuje také části, které vyžadují specifické receptury, důslednou kontrolu a přesně připravenou logistiku.
Masivní základy: jak udržet teplotu pod kontrolou
První výzva se nacházela pod zemí. Nová technologie potřebuje mohutné základové konstrukce. Dva z velkých základových celkůů měly podle hostů rozhovoru objem přes 1 500 a přibližně 2 000 metrů krychlových betonu. Nejmasivnější konstrukce dosahovala tloušťky pěti metrů a byla celá umístěna pod úrovní terénu. U takových objemů je zásadní sledovat teplo, které se uvolňuje při hydrataci cementu. Uvnitř mohutné konstrukce se odvádí pomalu, a teplotní vývoj se proto stává důležitou součástí návrhu směsi i postupu betonáže. V Mokré bylo podle zástupců TBG Betonmix potřeba udržet maximální teplotu v mezích přibližně 65 až 70 °C podle konkrétních požadavků. V rozhovoru upozorňují na riziko teplotních trhlin i nežádoucích změn ve struktuře materiálu při příliš vysokých teplotách. Jak dlouhý může být tento proces, ukazuje průběh jedné z masivních konstrukcí. Teplotního maxima dosáhla přibližně po sto hodinách. Ještě po měsíci se její teplota postupně vracela k hodnotám kolem třiceti stupňů. Kontrola betonáže tak zdaleka nekončí odjezdem posledního autodomíchávače.
Silo, které rostlo nepřetržitě
Další výraznou částí projektu je surovinové silo určené ke skladování surovinové moučky. Konstrukce přesahuje výšku sedmdesáti metrů a její vnitřní průměr je přibližně patnáct metrů. Vznikala technologií posuvného, takzvaného taženého bednění. To se při průběžném ukládání betonu postupně zvedá vzhůru. Postup vyžaduje sladit rychlost betonáže, tuhnutí směsi a pohyb bednění. Stejně důležitá je pravidelnost dodávek a stálé vlastnosti betonu. V Mokré tato betonáž trvala jednatřicet dní bez přestávky. Po celou dobu bylo nutné zásobovat stavbu ve dne i v noci. Na silo se spotřebovalo přibližně 1 800 metrů krychlových betonu, tedy objem odpovídající zhruba 250 plně naloženým autodomíchávačům za celou betonáž. Dodávky přitom musely respektovat hodinový rytmus stavby: v každém intervalu bylo potřeba zajistit požadované množství směsi odpovídající kvality.
Třicet kilometrů mezi výrobou a stavbou
Beton se na silo vozil z brněnského Králova Pole, více než třicet kilometrů od cementárny. Doba jízdy se podle dopravní situace pohybovala přibližně od třiceti do šedesáti či sedmdesáti minut. Při nepřetržité betonáži se tak doprava stala jednou z klíčových součástí celého postupu. Výroba, nakládka a odjezdy vozidel musely navazovat na aktuální potřebu stavby. Příprava zahrnovala také zajištění záložní betonárny pro případ výpadku hlavního provozu. Záložní kapacitu nakonec nebylo nutné využít. Celých jednatřicet dní se podařilo zajistit dodávky z jednoho výrobního závodu. Tato zkušenost ukazuje význam přípravy, která není na hotové konstrukci vidět. Za plynule rostoucím silem stojí dostupnost surovin, spolehlivost zařízení, organizace směn i koordinace dopravy a staveniště.
Vysokopevnostní beton pro napojení nové technologie
Modernizace v Mokré zahrnuje také propojení nové výrobní linky se stávajícími částmi cementárny. U některých zachovávaných konstrukcí bylo potřeba zesílit základy tak, aby vyhověly budoucímu využití.
Pro tyto zásahy se podle hostů použil speciální beton s požadovanou pevností kolem 110 MPa. Materiál s vysokou pevností může nabídnout řešení tam, kde je potřeba přenést větší zatížení a současně pracovat s omezeným prostorem nebo rozměry doplňované konstrukce.
Zástupci TBG Betonmix v podobných aplikacích vidí jeden ze směrů dalšího rozvoje betonových technologií. Volba materiálu přitom vždy vychází z konkrétního zadání a požadovaných vlastností.
Zkušenosti z Mokré na Beton University
Případová studie cementárny Mokrá propojí na letošní Beton University tři témata: betonáže masivních konstrukcí, nepřetržitou výstavbu sila a využití vysokopevnostního betonu při úpravách stávajících základů.
Vedle zástupců TBG Betonmix se do bloku zapojí odborníci z ČVUT a dodavatelské společnosti zaměřené na betonářskou chemii. Diskuse se bude věnovat technickým parametrům směsí, potřebným opatřením i organizaci dodávek.
Pro projektanty, technology a realizační firmy nabídne konkrétní pohled na stavbu, kde se vlastnosti materiálu a způsob provádění musí řešit společně. Návrh betonu zde bezprostředně souvisí s velikostí konstrukce, průběhem tvrdnutí i tempem výstavby.
Sedmnáctý ročník Beton University se uskuteční 20. října 2026 v Impact Hubu v Brně. Účast bude možná osobně i online.
Program a registraci najdete na www.betonuniversity.cz
