I přestože už pece této sklárny dávno vyhasly, její srdce bije dál. Historická sklářská Huť František v Sázavě je jedna z nejcennějších industriálních památek středních Čech. A nedávno vstoupila do nové etapy své existence. Prošla proměnou na kulturní a společenský prostor, který propojuje historické dědictví regionu s moderním využitím pro veřejnost, firmy i místní komunitu.
Od laboratorního skla ke světovému věhlasu
Historie sázavského sklářství je neodmyslitelně spjata se jménem Františka Kavalíra. Právě on zde v roce 1837 položil základy výroby laboratorního a tepelně odolného skla, které značce Kavalier přineslo mezinárodní uznání a ceny z pařížských světových výstav. Na tuto tradici navázala o několik desetiletí později Huť František, kdy její kámen slavnostně položil v roce 1882 Josef Kavalír, syn Františka. Po více než století se zde rodily výrobky, které putovaly do vědeckých laboratoří i domácností po celém světě. Poslední sklovina opustila pece v roce 2003 a zdálo se, že areál čeká pomalý zánik.
Nová náplň
Zlom přišel v roce 2006 se založením Nadace Josefa Viewegha, jejímž cílem bylo zchátralý objekt odkoupit a vdechnout mu nový život. Rekonstrukce se ujal projektový atelier ATPS s.r.o. spolu s architektem Adamem Slabým.
Přesně 130 let od prvního zapálení pece se brány huti otevřely znovu. V areálu vzniklo Centrum sklářského umění se zážitkovou expozicí a programy připomínajícími tradici sklářského řemesla. Po desetiletém fungování však nastal čas na další posun. Dnes se Huť František pod záštitou manželů Jana a Marie Hrnčiříkových mění na multifunkční prostor.
Kulturní a společenská křižovatka
V současnosti areál přechází do nové etapy pod záštitou Jana a Marie Hrnčiříkových. „Naše nová vize počítá s tím, že se Huť František stane kulturní a společenskou křižovatkou středních Čech. Nejde přitom o návrat k průmyslové výrobě, ale o návrat k hodnotám spojeným se setkáváním, sdílením nápadů a dialogem mezi minulostí a současností. Historický industriální areál nově nabídne zázemí pro kulturní večery, komorní koncerty, odborné konference i firemní setkání,“ říká Jan Hrnčiřík.
Hlavním lákadlem areálu je jeho autentický genius loci. Architektura sází na kontrast „surové“ historie a moderního designu. Dominantou je velkorysý hlavní sál v původní sklářské hale s vysokými stropy, kde se dříve tavilo a chladilo sklo. Podle Martina Vengláře ze společnosti Nomce, která má provoz huti na starosti, je obrovskou výhodou i lokalita. Sázava nabízí klid a inspirativní prostředí, přitom zůstává v pohodlné dostupnosti z Prahy.
Industriální prostor pro nové příběhy
Rekonstruovaný areál nabídne hned několik prostorů. Ty dohromady vytvářejí mimořádně variabilní prostředí pro kulturní a společenské akce. Vedle hlavního sálu vznikly také menší salonky a galerie určené pro komornější setkání, workshopy nebo společenské akce. Některé z nich jsou situovány v patrech a nabízejí zajímavé průhledy do hlavní haly, jiné naopak vytvářejí intimnější prostředí vhodné pro menší skupiny hostů. Díky této různorodosti lze jednotlivé části areálu využívat samostatně, nebo je naopak propojit do jednoho většího eventového celku.
Architektonicky výrazným prvkem je také kombinace původních technických konstrukcí, historických materiálů a nových moderních zásahů. V interiérech se tak vedle industriálních prvků objevují současné designové prvky, umělecké instalace nebo prosklené plochy, které prostorům dodávají světlo a otevřenost. Některé části objektu pracují s kontrastem temnějších, téměř klubových zákoutí, a naopak velmi světlých, galerijně pojatých místností.
„Celý komplex nabízí prostředí, které umožňuje pořádat velmi různorodé akce. Industriální architektura huti přitom zůstává hlavním charakterovým prvkem celého prostoru a připomíná více než stoletou historii tohoto výjimečného místa,“ říká na závěr Martin Venglář z Nomce.
