Dům Oskar

Domy
6. března 2025
Adéla Zahálková

Svébytný mikrokosmos v barokní zahradě

Architekt Jan Žaloudek navrhl v jihočeské vesnici Kamenná Lhota místo, které snoubí minimalismus a eleganci s malebnou venkovskou krajinou. Dům Oskar vám nejspíše připomene stodolu oblečenou v kabátu bílé kapličky. A nebudete daleko od pravdy. Vyrostl v bývalé užitkové zahradě zdejšího zámku, jehož genius loci umocňuje torzo barokní stodoly, okolní staleté stromy a kamenná zeď lemující rozhlehlý pozemek.

Kontemplace, inspirace, rekreace

Právě tyto tři slova vystihují záměr architekta Jana Žaloudka, který sídlo postavil pro sebe a svou rodinu. Společně se svojí ženou kunsthistoričkou a spisovatelkou Jolantou Trojak dlouho toužili po místě, kde se člověk může otevřít krajině, ponořit se do sebe a zregenerovat. Po místě, které nevybízí pouze k odpočinku, ale je také zdrojem inspirace a kreativity. Společně tak vytvořili dům, kde se i ty nejobyčejnější denní úkony mění v drobné zážitky.

Dům Oskar je pojmenovaný po kosmopolitním skladateli Oskaru Nedbalovi, který v sousedním zámku zkomponoval operetu Polská krev. Jeho majitelé by si ho neradi nechali pro sebe. Snaží se tak kolem domu vytvořit komunitu kreativních a inspirativních lidí, tím že do něj zvou zájemce formou klasického pronájmu, uměleckých rezidencí, pop-up a workshopů.

Spojení nového a starého

Výsledný vzhled domu ovlivnila, jak místí topografie, tak i fakt, že je pozemek kulturní památkou. Architekt dům přirozeně začlenil do krajiny a historického kontextu tak, aby nezastínil zámek a působil bezčase. Inspirací mu byla kaple – sakrální stavba, která ve vesnici chybí.

Architektura respektuje tradiční podélnou formu domu se sedlovou střechou a čerpá tak z lokálních hospodářských objektů. Forma domu také cituje historické barokní tvarosloví použitím nik prostupujícími každou z jeho fasád. Ty vytvářejí vstupní zádveří a pobytové lodžie s možností zastínění. Podle momentálních potřeb majitelů lze dům široce otevřít do krajiny anebo uzavřít a podtrhnout tak jeho meditativní charakter. Výsledná stavba je tak harmonickým propojením kontrastů nového a starého, interiéru a exteriéru, perfekce a imperfekce.

Hra světla a stínů

Bytí v domě je bezprostředně napojené na přírodní cykly a pohyb denního světla. Hlavním výrazovým prvkem stavby je perforované zdivo s otvory pro prostup světla a vzduchu, které lze nalézt i v okolních historických objektech. V jižní štítové stěně otvory slouží jako vzor a slunolam. Prostup slunečního světla do interiéru je možné regulovat pomocí bílých stínících panelů. Místnost zalitá slunečním svitem se tak během pár minut promění na magický uzavřený prostor, ve kterém si podmanivě hraje světlo se stínem. Vnitřek domu osvětlují bílá minimalistická svítidla, lampióny z japonského ručního papíru washi a praskající oheň v kamnech.

Sakrální inspirace

Za tradičnějším exteriérem domu se skrývá originální interiér. V kontrastu k bílému vnějšku, je vnitřek domu teplý a oblý. Vysoký sedmimetrový strop hlavního prostoru však stále svým rezidentům připomíná svou sakrální inspiraci. Další parafrází chrámové architektury je dvoumetrové kruhové okno prorážející jižní štít domu. Stejně tak zakřivená dřevěná kuchyně s ostrůvkem z indické žuly shivakashi připomínající kostelní mensu. V jižní části domu zase shlíží na dubový jídelní stůl řezba Madonny z počátku 19. století. Naproti je situovaná relaxační část s dlouhou pohovkou nabízející výhledy jak do krajiny, tak do dvora s ruinou.

Ve spodní části domu se kromě hlavní místnosti nachází i koupelna, toaleta, technická místnost a jedna z ložnic. Druhá je v horním patře koncipovaná jako samostatný apartmán s ložnicí, koupelnou a ateliérem. Na rozdíl od přízemí, které zůstává v kontaktu s venkovním světem, tvoří podkroví uzavřený prostor vhodný k přemýšlení, čtení a tvorbě. Celým domem se prolíná dřevěný a kamenný nábytek na míru podle návrhu architekta. Ať už se jedná o postele a skříně z masivu nebo černou žulovou lavici v chodbě, nábytek tvoří s bílými stěnami příjemný harmonický celek.

Umění na každém rohu

V životě rodiny hraje umění důležitou roli. A tak se není divit, že je v domě všudypřítomné. Jejich sbírka obsahuje díla od české moderny po současnou tvorbu. Ložnici například zdobí japonské panneau z 19. století spolu s velkoformátovým obrazem Antonie Stanové a sochařské objekty Michala Janigy. Při vstupu návštěvníky uvítá dřevěná ceremoniální maska z Gabonu a v patře se na travertinových podstavcích vyjímají kamenné sochy Vandy Hvízdalové. Kurátorský výběr majitelů se propisuje do všech detailů domu.

V hlavní místnosti se kromě jiného vyjímá africká stolička vyřezaná z jednoho kusu dřeva a autorská keramika Martina Hanuše. Ložnici a podkroví osvětlují sochařské lampy Akari designéra Isama Noguchi. Nedílnou součástí domu je i rozsáhlá sbírka knih o umění.