Za architekturou a uměním se vyplatí vyrazit z obrazovek a časopisů ven. Minulou středu jsme proto uspořádali Architrip na Vysočinu. V Humpolci jsme během jediného dne stihli současné umění, funkcionalistickou vilu i debatu o tom, co stojí za vznikem publikace ročenka Česká architektura.
Umění v bývalé textilce
Naší první zastávkou byla 8smička – zóna pro umění, která od roku 2018 funguje v bývalém soukenickém areálu. Budova někdejší textilní továrny prošla výraznou proměnou a dnes v ní najdete galerii, kavárnu, knihkupectví, dílny pro děti a další multifunkční prostory. Právě proměna průmyslového objektu v kulturní centrum je jedním z důvodů, proč je 8smička v Humpolci tak zajímavá. Není totiž jen galerií, která do malého města přináší umění zvenčí, bez ohledu na to, zda k němu místní mají vztah nebo o něj vůbec stojí. Je místem, které se snaží rozvíjet vlastní kulturní scénu a stírat rozdíl mezi centrem a periferií.
Nás 8smičkou provedla výkonná ředitelka Martina Hončíková. Zastavili jsme se ve sbírkové expozici 7+1: Byt sběratele, která v prvním patře budovy připomíná skutečný sedmipokojový byt. Jeho interiér pravidelně oživuje přibližně šedesát děl ze sbírky manželů Rýznerových, kteří stojí za vznikem galerie. Prohlédli jsme si také aktuální výstavu Present Perfect: Otisky času v současné keramice a nezapomněli jsme ani na místní kavárnu. Třešničkou na dortu pak byl zákusek Pěna dní, připravený speciálně k výstavě.
Gočár na Vysočině
Z galerie jsme se přesunuli k jedné z nejvýznamnějších moderních staveb Humpolce – k Medově vile od architekta Josefa Gočára. Stejně jako řada dalších staveb ve městě je i ona úzce spjata s jeho textilní historií. Vila vznikla v letech 1933–1934 pro místního podnikatele Otakara Meda a od počátku měla dvojí funkci. Sloužila jako rodinné bydlení i jako zázemí jeho firmy, která se zabývala zasilatelstvím látek.
Gočár zde pracoval s typickými principy funkcionalismu – výraznými horizontálními liniemi, pásovými okny a plochou střechou. Promyšlené je také propojení jednotlivých prostorů, díky němuž vila působí jako kompaktní a přirozeně fungující celek.
Domem nás provedla Natálie Brzoňová a starosta Humpolce Petr Machek. Právě návštěva konkrétního domu nám připomněla, proč má smysl vyrážet za architekturou osobně. Teprve díky výkladu se Medova vila neukázala jen jako významná architektonická památka, ale především jako prostor s opravdu zajímavým příběhem.
Vilu navíc čeká nová kapitola. V blízké době by měla projít citlivou rekonstrukcí, po níž se promění v kulturní centrum věnované nejen historii města, ale také odkazu Josefa Gočára a jeho působení v Humpolci. Pokud ji tedy chcete vidět ještě v její současné podobě, naplánujte si návštěvu včas – na nějaký čas se totiž kvůli rekonstrukci veřejnosti uzavře.
Česká architektura v Humpolci
Náš den jsme zakončili tam, kde to celé začalo – totiž u naší putovní výstavy Česká architektura 2024–2025. V Humpolci jsme ji umístili do parku Stromovka, jehož podobu navrhl ateliér OK PLAN ARCHITECTS. Architektura se tak na chvíli ocitla přesně tam, kam podle nás patří. Přímo ve veřejném prostoru, mezi lidmi a uprostřed každodenního života města.
Součástí programu byla beseda s editorem ročenky Janem Schindlerem a vydavatelem publikace Radkem Váňou. Mluvili jsme o konkrétních stavbách, které se v ročence objevují, ale také o tom, proč má smysl současnou českou architekturu představovat i mimo odborné kruhy. Právě přiblížení současné architektury veřejnosti je jedním z hlavních cílů celého projektu. A výstava tím nekončí. Další zastávkou jejího putování je Jihlava, kde ji architekti ze studia CHYBIK + KRISTOF představí přímo u nové Horácké arény (12. 8. – 12. 9. 2026). Z Humpolce tak putuje dál stejně jako my, kteří jsme se po nabitém dni vydali do Prahy.
