Architekti Martin Štrouf a Petr Uhlíř dokáží citlivě navrhnout i složité sociální stavby. Stojí například za Centrem sociálních služeb Kluk nebo Mateřskou školou a Dětskou skupinou Přerov nad Labem. Oba projekty spojuje práce s krajinou a důraz na lidské měřítko.
Mateřská škola Přerov nad Labem
Novostavba mateřské školy a dětských skupin v Přerově nad Labem doplňuje areál původní základní školy, která představuje typickou vesnickou stavbu z konce 19. století. Nový objekt tak navazuje svým umístěním a podobou na vesnický charakter okolí a zároveň působí svěže. Architekti navrhli kompozici tří samostatných objemů se sedlovými střechami, propojených nižší částí se společným zázemím. Areál je navíc obohacen o nově koncipované komunikace a plochy zajišťující plynulý tok lidí.
Každá ze tří hmot má vlastní materiálové řešení. Architekti využili například modřínová prkna, vlnitý plech nebo translucentní sklolaminát. Díky tomu si děti mohou snáze vytvořit vztah ke „svému“ domu a lépe se v prostoru orientovat. Architektura tak netvoří pouze školní zázemí, ale je aktivní součástí pedagogického konceptu. Významným prvkem prostoru je také zahrada. Ta však nefunguje jako dětské hřiště, ale je spíše pokračováním vzdělávacího prostředí. Prostor je rozdělen do několika typů krajiny od revitalizovaného ovocného sadu přes edukativní zahradu inspirovanou polabskou krajinou až po současně pojatý pobytový park.
Hlavní objekt skrývá tři třídy. Dvě pro dětské skupiny a jedna pro mateřskou školu. Tyto prostory fungují tak, aby bylo možné učit pomocí různých center aktivit. Najdeme tu centra v podobě ateliéru, dílny, čtecího koutku, přes stolní hry a domácnost až po hudbu a divadlo. Pod sedlovou střechou se pak ukrývají zvýšené relaxační zóny, které uvolňují prostor přízemí. Jejich propojení zajišťují točitá schodiště a nerezové tobogány. Vytvářejí tak další hravou cirkulační trasu podporující přirozený pohyb a rozvoj motoriky.
Centrum sociálních služeb Kluk
Centrum sociálních služeb Kluk vyrůstá na samém okraji historické vesnické struktury stejnojmenné obce v otevřené krajině Polabí. Jedná se o přízemní dům obdélného půdorysu, který působí nenápadně a klidně. Fasáda z minerálních desek s různou hrubostí povrchu a příměsí křemičitého písku posiluje vazbu domu k okolní krajině. Jediným výraznějším vertikálním prvkem je převýšené respirium, které vystupuje nad horizont stavby a zároveň přivádí světlo do centrálních pobytových prostor.
Dispozice centra je rozdělena do tří lineárně řazených částí kladených vedle sebe. Ulice přiléhá k technickému a provoznímu zázemí, střed domu tvoří centrální pobytová hala a nejklidnější část patří lůžkovým pokojům orientovaným do zahrady. Ta je komponována jako pravidelný sad s planými i plodícími ovocnými stromy a během roku proměňuje atmosféru celého areálu. Různorodá druhová skladba zajišťuje proměnlivou atmosféru během roku a přirozeně propojuje dům s přilehlou krajinou zakončenou vodotečí s olšovými břehy.
Také v pokojích je patrná snaha co nejvíce potlačit institucionální charakter stavby. Dřevěné obklady, lněné závěsy, vestavné kuchyňky i tlumené barevné odstíny pomáhají vytvářet prostředí připomínající spíše domov než zdravotnické zařízení.
