V samotném srdci Brna na nenápadném Římském náměstí vznikl neobvyklý vánoční trh. Bez alkoholu, bez nátlaku na spotřebu a bez hlučné okázalosti. Římské náměstí bývalo po léta opomíjeným koutem města. Nyní ho oživil Vánoční festival zlozvyků, za nímž stojí umělkyně Kateřina Šedá a architektonické studio Peer Collective.
Cesta k sebereflexi
Podnět ke vzniku projektu dala nezisková organizace Renadi. Ta dlouhodobě usiluje o vytvoření prostředí, v němž se během svátků budou cítit bezpečně i lidé stojící na okraji společnosti. Organizace proto oslovila spolu s městskou částí Brno-střed Kateřinu Šedou, jejíž tvorba dlouhodobě stojí na participaci a propojování lidí.
Šedá do projektu přinesla koncept Národní sbírky zlozvyků – rozsáhlého participativního projektu mapujícího drobné i zásadní lidské slabosti, stereotypy a každodenní rituály. Společně s architekty z Peer Collective vytvořila z náměstí cestu, na níž se návštěvník postupně konfrontuje se svými zlozvyky. Trasa vede k tomu, aby člověk své zlozvyky pojmenoval, porovnal je se zkušeností ostatních, a nakonec je symbolicky odložil v objektu „zpovědnice“.
„Vánoce jsou jedno z nejrizikovějších období. Všude se pije, všude vám to nabízej, všude vánoční trhy, kde není jedinej stánek bez alkoholu.“
– sociální pracovník adiktologické služby
„Vánoce jsou často spíše přehlídkou lidských zlozvyků než oslavou nejkrásnějšího období v roce – shon, nakupování, úklid, přejídání nebo stres z návštěv, a nakonec i hádky s rodinou. My jsme se rozhodli to zkusit obrátit. Vytvořit prostor, kde může každý zpomalit, nadechnout se a nalézt prostor k vnitřnímu zklidnění,“ říká Šedá.
Architektura prožitku
Architekti z Peer Collective vytvořili pro tuto příležitost minimalistickou, ale výraznou kompozici. Využili modulární trussové konstrukce běžně používané pro stavbu pódií a vytvořili z nich rámec pro velkoformátové opony z bílého a červeného textilu. Na náměstí tak vzniklo 18 „pokojíčků“ zformované jako sekvence průchodů a průhledů. Ty návštěvník prochází jako sled intimních interiérů pod širým nebem. Struktura se rozpíná do velikosti deseti tenisových kurtů a funguje jako urbánní scéna, která redefinuje podobu našich Vánoc.
„Dárky k Vánocům začínám řešit hned po Novém roce. Někdy se stane, že je zabalím tak brzy, že zapomenu na obsah a komu byly určeny.“
– anonym
Opony symbolizují bariéry, jež lze překročit. Ve večerních hodinách se proměňují v projekční plochy, na něž jsou promítány autentické výpovědi z Národní sbírky zlozvyků. Tlumené světlo, ambientní zvuk a fragmenty cizích příběhů vytvářejí atmosféru na pomezí veřejného prostoru a tiché galerie. „Nechtěli jsme, aby lidé byli jen diváky nebo pasivními konzumenty,“ říkají architekti z Peer Collective. „Každý, kdo do prostoru vstoupí, se tak stane jeho přímým aktérem. Architektura zde není pouhou kulisou, nýbrž rámcem pro dění, které by nevzniklo bez přítomnosti člověka.“ Tam, kde se jinde rozlévá punč a hraje hlasitá hudba, vzniká prostor klidu a vzájemného sdílení.
„Každý rok se v průběhu Štědrého dne alespoň jedno jako celá rodina pohádáme. Ráno se vždy vsázíme, jestli se nám to povede i letos.“
– Markéta, 21, studentka VŠ
Zpovědnice místo stánku
Těžištěm celého festivalu je objekt „zpovědnice“. Ta je koncipovaná jako místo, kde se cesta náměstím láme do konkrétního rozhodnutí. Šest samostatných kabin nahrazuje klasický prodejní stánek – místo směny zboží probíhá sdílení zkušeností, selhání a nových začátků. Interaktivní audiovizuální systém reaguje na podněty návštěvníků, propojuje jejich individuální výpovědi do kolektivního obrazu a proměňuje tak osobní sebereflexi v sdílený zážitek. Na závěr se návštěvník vrací kolem rubu červených opon – symbolu návratu do běžného ruchu města, který se mezitím na chvíli ztišil.
„Už dvakrát mě tchyně obdarovala něčím, co dostala ode mě. Ve stejném papíru!“
– Hana, 47, prodavačka
Město dostupné všem
Motiv překonávání bariér se promítl i do fyzické úpravy stávajícího prostoru. Povrch náměstí byl za použití minimálních prostředků vyrovnán jemným štěrkem, aby se stal bezbariérovým a přístupným pro všechny – od vozíčkářů až po rodiče s kočárky. Na úpravách se podíleli i samotní obyvatelé, kteří se během podzimní akce zapojili do dotváření prostoru. Vznikl tak přirozený moment participace ještě před začátkem festivalu. Z areálu byl rovněž vyloučen prodej alkoholu, čímž projekt reaguje i na bariéry méně viditelné – sociální a psychologické. Vzniká tak prostor, který nikoho nevylučuje a umožňuje setkávání lidí různých zkušeností v rovnocenném vztahu.
„Každý rok si manžel dává předsevzetí, že zhubne deset kilo, a přesně deset pak přibere!“
– Jiřina, 57
