Co vás inspirovalo k vytvoření monografie o schodech a schodištích v české architektuře?
Kniha vznikla z nějakého nutkání. Na začátku naší knihy byla před mnoha lety potřeba něco udělat pro zvýraznění problematiky schodiště a jeho projektování. V naší praxi realizátora betonových schodišť jsme se setkávali s obrovským množstvím projektů schodišť buď špatných nebo vyloženě proti požadavkům normy. Proto jsem s několika kolegy Martinem Klodou a Honzou Taseřem začali organizovat specializované konference v Brně a v Praze. Přidaly se Ester Havlová a Hanka Procházková. Po druhé pražské konferenci přišel Covid a já jsem začal na internetu ještě více sledovat jaká schodiště vznikají v Česku. Po nějakém čase jsem měl takové množství fotek schodišť od současných autorů, že jsem oslovil kolegy, jestli už nenazrál čas tento materiál zpracovat jako knížku. Kolegové a následně i nakladatel pan Karel Kerlický mi dali za pravdu a sami byli překvapeni z tak kvalitní koncentrace skvělých realizací v Česku. Poté jsme dali dohromady tým s Ester, Hankou, Martinem a ještě jsme oslovili Davida Wittasska co architekta – fotografa.
Koupit knihu na ARCHIZOOM BOOKS
Jak probíhal výběr realizací do knihy? Podle jakých kritérií jste schodiště vybírali?
Základem byl výběr asi 130 realizací, které jsem našel na internetu v různé kvalitě. Začali jsme se scházet a dělali postupnou selekci. Vždy jsme se snažili najít
většinový názor na kvalitu jak realizace schodiště, tak kvalitu fotografií. Při tom jsme diskutovali, jak knihu uspořádat, upřesňovali jsme parametry výběru. Současně jsme hledali další schodiště a kolegové přišli s dalšími nápady ze svého prostředí. Takových výběrových schůzek bylo docela dost, až jsme došli k nějaké stovce realizací.
Spolupracoval jste s více než sedmdesáti českými architekty. Jaký byl váš přístup ke komunikaci s nimi?
Snažili jsme se o osobní přístup k jednotlivým architektům nebo ateliérům. Rozdělili jsme si je podle toho, kdo z nás s kým třeba někdy spolupracoval nebo již
navázal nějaký kontakt abychom zvýšili pravděpodobnost úspěšné spolupráce na naší publikaci. Abychom co nejpřesněji v knize informovali, jak schodiště vznikala v kontextu celé stavby, připravili jsme jednotný formulář, ve kterém autoři sepsali technické informace o schodišti, autorství, umístění, době vzniku, realizační firmě a také vlastní relativně krátký popis konstrukce schodiště. Autoři byli vstřícní a velmi nám svým přístupem pomohli
Které schodiště vás osobně nejvíce zaujalo, a proč?
Takových schodišť by bylo určitě více. Kniha je doslova nabita kvalitními nápady i realizacemi, že bych nejspíš někomu mohl ublížit, kdybych ho nezmínil. Pro mě samotného to byla prostá radost zpracovávat, třídit a hledat mezi tak pestrou paletou. Naší snahou také bylo sestavit knihu co nejpestřeji jak dle umístění v budově, vnitřní, vnější, tak co nejrůznější materiálové zpracování a jejich kombinací. Na některé skvělé realizace se dokonce nedostalo v tomto díle, abychom vedle sebe nestavěli některé třeba velmi podobné typy. Tato trochu odložená schodiště však nezapadnou, ale rádi je zveřejníme ve dvojce s novými, která mezitím ještě vznikala nebo ještě nebyla zveřejněna.
Můžete nám přiblížit, co pro vás znamená schodiště jako kulturní fenomén?
Nejsem nějaký teoretik architektury, takže na tuto otázku nedokážu fundovaně odpovědět. Schodiště osobně vnímám z technického poznání a splnění podmínek normy. Mám trochu specializovaný pohled jako betonář. Při přípravách vycházím z nějakého půdorysného zadání v budově, kde se snažím naplnit podmínky normy a při návrhu se poté snažím na drobných detailech navrhnout schodiště tak, aby i řemeslníci, kteří schodiště budou obkládat nebo namontují zábradlí, tak aby neměli nějaký problém s montáží a výrobou. Současně se snažím nezapomínat na to, že detaily a dobrý návrh jsou základem pro to, aby schodiště mohlo také vypadat dobře nebo prostoru či interiéru třeba i dominovat. Věřím, že podobně k tomu přistupují i kolegové, stavějící schody z jiných materiálů, které mají jen jiné potřeby pro nosnou konstrukci schodiště a jiné možnosti řešení detailů. Jedno však mají společné všechny materiály, používané na schodištích – technické parametry.
Jaké místo zaujímají schody v současné české architektuře? Myslíte, že se jejich význam mění?
Domnívám se, že schodiště hrálo v naší architektuře vždy významné místo. Vidíme to na mnoha budovách dávné a blízké minulosti. Mě osobně asi nejvíc oslovují funkcionalistické
realizace v Brně. Měl jsem možnost prostudovat a fyzicky si přeměřit docela velké množství takových budov a docela mi to formovalo názory na řešení různých detailů hlavně točitých schodišť. Pro sebe jsem si tato schodiště porovnával se současnou normou. Myslím si, že naše kniha význam schodiště v architektuře jen potvrzuje. Jsem rád, že se kvalita provedení schodišť stále zvyšuje, že se architekti nebojí ve svých stavbách taková schodiště prosadit.
Koupit knihu na ARCHIZOOM BOOKS
Pracoval jste na knize s týmem editorských odborníků. Jak vypadala vaše spolupráce?
Pracovali jsme společně i individuálně, snažili jsme se využít svých profesních zaměření. Společně jsme se scházeli nad tříděním schodišť, diskutovali jsme jak realizace sestavíme, jestli podle materiálů, tvarů, místa, abecedně podle názvů ateliérů a podobně. Na jednu schůzku s panem Kerlickým přišel také Petr Volf, který přišel s nápadem sestavit schodiště podle data, kdy jednotlivé projekty vznikaly. To nám nakonec přišlo jako nejlepší řešení, které přirozeně promíchá ateliéry v čase třiceti let, které tato kniha sleduje. Individuálně jsme si pak rozdělili práci dle svého zaměření. Ester kontrolovala výběr a hlavně tiskovou kvalitu zaslaných fotografií a nakonec také zasedla s grafikem nad rozdělením fotek na stránkách. Hanka se postarala o administrativu, správu dat a texty, které nám ateliéry zaslaly. My s Martinem a Davidem jsme se snažili vypomáhat, jak nás kolegyně úkolovaly, abychom vytvořený systém nenarušili. Mně ještě připadl úkol komunikovat s nakladatelem, sehnat peníze na výrobu knihy, reklamu výrobců schodišť, přípravu konference a také zajistit návštěvu japonského architekta Kazunori Fujimota, jako kmotra knihy. Celkově nám to zabralo asi rok od prvního kontaktu.
Jakou roli hrála při přípravě knihy fotografie? Jak jste pracovali s Ester Havlovou?
Práce Ester na knize byla naprosto zásadní. Její zkušenosti, erudice, spolupráce na několika knihách nám ohromně pomohly. Dokázala nás efektivně vést, instruovat a na knize odvedla určitě stovky hodin práce u monitoru. Komunikovala napřímo s grafikem panem Vimrem, jednotlivými ateliéry a jejich fotografy. Byla skvělá.
Předmluvu napsal PhDr. Jiří Plos. Jaký byl jeho přínos a jak vnímá význam schodů v kulturním kontextu?
Věděli jsme, že předmluva v takto specifické knize musí být fundovaná a čtivá. A zase to byla Ester, která navrhla pana Plose, kterého jsem do té doby neznal. Ostatní kolegové souhlasil, ale hlavně pana doktora Plose toto naše téma tak zaujalo, že sepsal skvělý vhled do historie schodiště s odkazy na spoustu historických budov. Jeho text je náročný, ale zájemce o schodiště uvede do reality.
Jak hodnotíte práci architektů, jako jsou Eva Jiřičná, Josef Pleskot nebo Stanislav Fiala, ve vztahu k jejich návrhům schodišť?
Tyto architekty sleduji hodně dlouho. Každý je svou prací tak rozdílný a všichni tři obrovsky inspirativní. Díky Evě Jiřičné jsem se vlastně rozhodl specializovat na schodiště. Její futuristické realizace byly pro mě jak z jiného světa, věnoval jsem se ale klasické stavařině. Fascinovaly mě ty odlehčené skulptury, kombinace nerezu a skla. To neuvěřitelné řemeslné i statické zpracování mi učarovalo. Nakonec jsem se rozhodl pro beton, ale hledal jsem způsob, jak stavět schodiště točitá, spirálovitá. Josef Pleskot mě nadchnul tím, že i schodiště relativně jednoduchá mají v budovách správný smysl. Jeho schodiště jsou promyšleně oprostěna od nějakých kudrlinek a zbytečných prvků. Čistota tvarů a funkčnosti. Stanislav Fiala je zase obdarován obrovskou fantazií. To, jak dokáže skombinovat materiály v kontextu s okolním interiérem a třeba i s využitím materiálů vybouraných na stavbě viz DRN, je fascinující.
Japonský architekt Kazunori Fujimoto knihu s vámi křtil v pražském CAMP. Proč jste si vybrali právě jeho?
Nápad pozvat Kazunori Fujimota do Česka vznikl při diskusích, jak knihu uvézt mezi lidi. Napadlo nás, že bychom knihu mohli pokřtít jako vyvrcholení konference,
která nás po Covidu s vydáním knihy hned napadla. Při hledání schodišť na internetu jsem na Pinterestu narazil na jeho práci a neskutečně odlehčená betonová schodiště. Jeho schodiště mě nadchla svou defacto jednoduchostí a současně náročností. Nedávalo mi na první pohled smysl, jak mohl něco tak skvělého postavit. Dlouho jsem zkoumal, jak bych takové schodiště s našimi kolegy ve firmě mohl našim zákazníkům nabídnout. Nakonec jsem na to přišel a na jedné stavbě s a1architect jsem nabídl toto řešení. Klienti byli nadšeni a my mohli začít. Po odbednění schodiště jsem tuto realizaci zveřejnil na našem facebookovém profilu s odkazem na inspiraci prací Kazunori Fujimota. Ten si toho všiml, poděkoval nám za zmínku o jeho autorství a tak začala naše spolupráce.
Jak vidíte paralely mezi minimalistickými schodišti Kazunori Fujimota a českými schodišti?
Tohle si nedovedu úplně vysvětlit. Snad je to oblibou funkcionalismu alespoň u mě to tak určitě bude. Mě to speciálně u betonu dává smysl. Betonová schodiště můžeme
díky skvělým statickým vlastnostem vytvarovat do téměř jakýchkoli tvarů. Že v tom nejsem sám svědčí asi i to, že jsme takových schodišť postavili již sedm a o dalších se jedná.
Plánujete další vydání, které by mohlo zahrnovat nové projekty?
Ano. Od začátku plánujeme další vydání. Vždyť se nám do prvního dílu nevešlo spousta krásných kousků a mezitím se objevují další a další.
Co byste doporučil čtenářům, kteří si knihu zakoupí – na co by se měli při jejím listování zaměřit?
Hlavně nepřestávat v ní listovat vícekrát. Věřím, že tam čtenáři najdou spoustu inspirace a detailů o kterých také uvažovali a třeba si s nimi nevěděli rady.
Jaká je vaše osobní definice dobrého schodiště – co ho činí výjimečným?
Ta definice je vlastně jednoduchá. Dobré schodiště musí být hlavně pohodlné a bezpečné. Současně by mělo plnit všechny podmínky dobré komunikace v budově a ladit s okolním interiérem.
